Další luk od Jeneše

Posted By on 31.1.2017

Vzácný kamarád a ještě vzácnější člověk Jeneš (Jan Řehořovský) před nějakým časem propadl kouzlu kompozitních luků. Ne že by luky nedělal i předtím, ale dosavadní kariéra byla konstruktérsko – chemická.

Jeneš je neskutečně precizní řemeslník, ale z nějakého tajemného důvodu nekopíruje, ale nechává se inspirovat. Co udělá většinou střílí skvěle , ale člověk se nesmí nechat sešněrovat představami. Když třeba řekne: „udělal jsem korejce“, nesmí pozdější hodnotitel čekat nic, co už někdy viděl v souvislosti s korejskou lukostřelbou. Zato konstruktér sleduje střelecko- uživatelské vlastnosti.

Když mi Jeneš slíbil Turka tak jsem v nějakém idealistickém poblouznění čekal luk odpovídající turecké tradici. Turecké luky totiž nekriticky miluji. Není vůbec jednoduché turecký hornbow sehnat, nebo vyrobit. Téměř všichni kdo se o to pokoušeli (a byli svými stoupenci adorováni) si nakonec koupili luk od Lukáše Novotného, protože ten jejich stál za starou bačkoru. Trochu je to i tím, že švih tureckého luku je dán i předpětím v relaxovaném stavu, čehož se „lukaři“ bojí a raději dělají unavené tvary. Měl jsem v ruce jak historické originály, tak moderní výrobky. Jeden maďarský výrobce luků mi hrdě dal na vyzkoušení 70lb „turecký“ hornbow, jako skvost své produkce. Při střelbě 28″ šípem o hmotnosti 31g jsme naměřili rychlost 179 fps, což je velmi ubohé. Ramena luku měla podobný průřez, jako násada krumpáče. Nicméně zakladatel Atarnu Steven Selby si v lucích tohoto výrobce libuje řka, že jsou velmi stabilní a uživatelsky jednoduché. První opravdu věrohodný luk jsem viděl v Korei. Luk byl v krabici o něco větší než krabice na pizu a lukař na něj dával tětivu asi půl hodiny, přičemž luk mu nafackoval.

Turecké luky jsem měl v ruce od řady výrobců. Samozřejmě od Lukáše Novotného, od Adama Karpowitze a od Yokhuy Yanga. Poslední jmenovaný je pro mě už trochu nižší level. Pak od dvou francouzských výrobců (oba byly blbé a ošklivé) a jednoho nabubřelého Němce. Toho jsme si vyzkoušeli s Napeskou a panem Ishim v Eisenbachu (co se tam nenarodil Bach). Trochu srandovní zážitek. Každý z nás držel v ruce nejméně jeden luk Saluki (tedy extratřídu) a do toho vám nějaký upatlaný modelář s lukem omotaným špagátky vykládá, jak to střílí 200fps.

Prostě udělat fungující hornbow není žádná sranda a skoro všichni je navíc vyrábějí velmi opatrně, aby byly uživatelsky jednoduché. Také vesměs respektují anatomii tureckého luku.

Turecký luk je spolu s korejským naprostým vrcholem evoluce rohovinového kompozitu. Je velmi krátký, ale díky tvaru ramen a jejich materiálu snese velmi dlouhý nátah. Ten se ovšem u Tureckého luku nepoužívá

AdamK

Díky extrémní pružnosti rohoviny i šlach nemá jiná omezení,než geometrická. Luk jde napínat tak dlouho, dokud se tětiva nedostane do kolmice s koncem ramene.

A nyní něco o anatomii luku. Jádro je slepeno na „V“ spoje z pěti částí. Krátké madlo je tvarováno tak, že je není možno prakticky jinak uchopit. Jedná se o extrémně „osobní“ záležitost a v minulosti si střelci vybírali luk především podle madla. Jde omotávkou (mushamba) zvětšit a přizpůsobit velikosti ruky…to se využívalo zvláště při flightu…ale zmenšit nejde. Je to první věc, kterou vás luk osloví. Madlo (quabza) je na straně ke střelci rovné, směrem dopředu lehce vyduté. Jeho délka je podle velikosti ruky 8-12 cm a lukostřelec by ho měl být schopen obejmout prsty. Na vnitřní straně má úzký pásek slonoviny, nebo kosti, který od sebe odděluje oba pásy rohoviny tvořící břicho luku. – čelik. Má i symbolický a náboženský význam.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na madlo navazuje 30-35 cm dlouhé pružné rameno (sal) a na něj cca 18cm dlouhá málo ohebná „napínací páka“ kassan, který je zakončen zhruba 10cm dlouhou páčkou zvanou Bash. Kromě madla napojeného rovně každá další část směřuje trochu dopředu. Rameno luku je od madla až po bash téměř obdélník, i když u bashe je o něco štíhlejší. Flightové luky měly trochu subtilnější konce, než luky terčové, či válečné. Luk se při nátahu jakoby rozbaluje, takže nárůst síly je velmi příjemný a střelec pocitově tahá jakoby slabší luk, než je tomu ve skutečnosti.

Jeneš odvedl , jako obvykle, perfektní řemeslnou práci. Vysloveně radost mi udělal tím, že se nebál luku dát předpětí. Taky jsem se trochu bál jak zvládne nátahové charakteristiky pro střelce který střílí podstatně silnějšími luky a má i delší nátah. Předávka proběhla při teplotách hodně pod bodem mrazu, takže jsem velmi zvědav, jak bude luk reagovat na změny teploty. Snad na mě nebylo nic vidět, ale těšil jsem se jako malé dítě na turka v cca 80 librách. To bylo trochu víc, než jsem chtěl, ale ono to není jednoduché trefit přesně libráž a pro mě je víc lépe než míň.

Dokonce mi luk ta hodná duše přivezla z Varů v neděli ráno a ne až bude mít cestu kolem. To mě vysloveně dojalo.

Na střelnici jsme luk vybalili a hned první problém- tohle bez tepliků (natahovací forma) do tětivy nedám. Jeneš ano. Fakt ho nechápu. Mám sílu jak bejk, ale tuhle hadici strčit do tětivy a nekroutit jí ramena…..no už to umím taky, ale je to fucha a tepliky si stejně udělám.

16402739_10209576427099902_7173038328348451111_oIMG_0549

16252026_10209576422379784_2126419757853980906_o16299781_10209576425259856_9047504501689479491_o

 

Turka v tom tedy nevidím. Luk má strašně dlouhou středovou část a madlo pro obra. Kassan je rovný. Celý luk je dlouhý 57 palců, takže spíš delší krymtatar, ale v sibiřské košilce. Luk nepracuje jako turek, ale spíš jako holmegaard. To dělají ty rovné kassany. Trochu nervózní jsem byl ze subtilnosti konců ramen. protože se bojím, že mi kolem prošvihne tětiva. Bashe jsou delikátní záležitost poskládaná z kousků hickory a rohoviny velmi promyšleným způsobem. Takhle propracované bashe jsem neviděl nikdy u nikoho.

Ale střelba chmury zahnala. Na 50m střílí prakticky vodorovně a se strašlivou silou. Jeneš luk udělal velmi stabilní a odolný proti torzní nekázni. Tětiva kolem tenounkého kassanu nejen neprošvihne, ale navíc je perfektně načasovaná. Chce to cvik. S 28 palců dlouhým a cca 35g těžkým šípem jsme naměřili 224 fps a nátahovou sílu 78 liber. Luk byl pod tětivou asi hodinu a půl a pak jsem musel na rodinný oběd.

V pondělí jsem luk mučil znovu. Přes kotník jsem na něj dal tětivu až na třetí pokus a ramena byla ve výrazné nerovnováze. Asi hodinu jsem je vyrovnával. Návod jak dávat luk do tětivy na koni považuji za blábol. Pak se mi střílelo opravdu pěkně.

Luk má naprosto dokonalý tiller. Jenom je potřeba ho pečlivě srovnat a nechat chvíli odpočinout. Zvyšuji tréningové nálože, abych se naučil trefit výšku. Stranová přesnost je zatím nejlepší ze všech mých luků a luk není ani příliš citlivý na spin šípu. Jelikož má výkonové rezervy, ani nemusím moc řešit opeření. U většiny krátkých luků šíp kmitá těsně za lukem a ztrácí tím rychlost (což se dá řešit tvrdšími ….a těžšími……šípy). Tenhle luk moc krátký není, ale díky svým subtilním koncům to není maďarská vrhačka na holuby.

Turecká tětiva by na luk nešla nandat vůbec. Jenom endless. Konce jsou opravdu subtilní.

IMG_0558

IMG_0559IMG_0560IMG_0561IMG_0562

Pravá rozkoš se dostavila v úterý- už jsme si na sebe s lukem zvykli. Opravil jsem nějaké šípy , abych měl čím střílet, a luk jsem do tětivy hodil už po obědě. Celkem mě zajímá, jak se bude chovat na celodenním závodě. Mám v plánu vzít ho na MS ve Florencii, kde bude asi hodně přes 30°C. Pozdě odpoledne dostal tréninkovou nálož. Nátahová síla klesla, ale rychlost nijak výrazně. Na 50m rozptyl asi 40cm a kupodivu se mi dobře střílí i na blízko. Jak Jeneš udělal místo madla prkýnko, tak šíp má velmi malé stranové vyosení. Co mi vadilo se ukázalo jako výhoda. Opravdová rozkoš. Ještě nevím, jak bude cestovat tiller, takže se trochu bojím dělat nějaké značky na tětivě, ale už teď mohu zodpovědně prohlásit, že se jedná o špičkový nástroj. Handshock minimální a luk se chová předvídatelně. Že máme v Čechách roholukaře takovéto úrovně je naprostá pecka. Věřím, že nakonec se toho turka dočkáme

 

poznámka- teplik je napínací forma na dávání tětivy do luku. U luků uzavřených (a zvláště lepších libráží) bez formy skoro nejde tětiva nasadit. Známá teorie o nasazování tětivy za jízdy na koni…..podle mě je to blbost, nebo u hodně slabých a unavených lukůaprasymas2

Lukostřelecká bunda pro ošklivé počasí

Posted By on 29.12.2016

 

K těmto úvahám mne pudí několik zážitků, několik fobií a osobní zkušenost.

Prakticky na jakoukoliv lidskou činnost existuje dokonalý oblek. Žijeme v době ve které jsou lidé hýčkáni kosmickými materiály, nanotechnologiemi a největší hrozbou je, že se člověk dostane mimo signál mobilního operátora, případně omylem sní potravinu z Polska či od Babiše.

3D lukostřelba je poměrně specializovaná sportovní činnost mající specifické požadavky. Samozřejmě je možné vybrat si takovou trať (a počasí), aby se člověk nemusel přizpůsobovat ničemu.

Ale opravdový nadšenec jezdí tehdy, kdy má čas a ne tehdy kdy mu to odsouhlasí norský meteorologický model. A u Větví navíc bývalo zvykem rozplývat se nad krásou přírody a nápaditostí tratě…..což zpravidla souvisí i s náročným terénem.

Na pěkné počasí jsme připraveni prakticky neustále, ale počasí nevlídné nám bere komfort. Vadí zejména vodní srážky všeho druhu, chlad a vítr.

Většinou máme, zaplaťpámbu , na počasí vcelku štěstí a nic horšího než  že jsme párkrát pěkně zmokli se zatím nestalo, ale už jsem byl v životě párkrát v situaci , kdy nepřipravenost na počasí je v lepším případě hazard se zdravím a kodrcat se někam do tramtárie a pak jet zpátky protože je mi zima…. To je trapné.

Na vojně jsem jednou šel 12km v mrznoucím dešti- kdo tohle nezažil……počasí které na závodech zatím naštěstí nebylo. Ve výšce je teplo a u země mrzne. Déšť na všem čeho se dotkne okamžitě zamrzá a není možné vystrčit ani kousek kůže. To je počasí které mě opravdu děsí.

Další zajímavá zkušenost byla z Hájenka v Rokytnici, kam jsem občas jezdil se Sklepáky. Bylo 15-20°C pod nulou. Krásný prašánek a prázdná sjezdovka. Blbé bylo, že zima byla i nám. Přítomný polárník Marek Bičan- Čech žijící v Dánsku a chodící na čundry na točnu ukazoval výbavu na přechod Grónska. Ani molekula umělé hmoty. Filc, kůže, vlna, bavlna. Relativně tenké hadříky. Ale při mínus padesáti zase nemusí řešit vodotěsnost. Malá chyba v ergonomii znamená ohrožení života.

Na druhou stranu viděl jsem i himalájské domorodce v pantoflích jak křepce předbíhají bělošské trekaře oblečené od outdoorového specialisty za cenu slušného automobilu- mimochodem v Kathmandu si můžete koupit úplně všechno desetkrát levněji než v Evropě. Prostě jsou přizpůsobeni prostředí a nemusejí tak moc šaškovat.

Letos na ME v Saalbachu jsem byl mezi šťastlivci na bílém okruhu první den. Počasí se střídalo tak po deseti minutách , navíc ve značné nadmořské výšce a ve spojení s poměrně těžkým trekem.

Zajímavý zážitek je i dojít v ošklivém počasí skupinu střelců pořádajících na střeleckém stanovišti meditační seance.

Takže požadavek zní- vodotěsný neprofouknutelný oděv , který je poměrně odolný proti poškození (trny,větve, hrany kamenů). Neměl by být příliš těžký a v případě nutnosti být zabalitelný do co nejmenšího balíčku. Měl by umět udržet teplo, ale zároveň ho  nedržet, pokud je to žádoucí- například stoupání do kopce. Pak chci mít ruce v teple, když zrovna nestřílím. Nesmí vadit rukávy a nechci žádné kapsy na prsou, žádné poletující provázky a ozdoby. Když s sebou musím tahat nějaké krámy, tak batohu, nebo v tašce na opasku. Rád bych aby byl oděv dlouhý a kryl i stehna.

Taky nemám moc rád reklamy , identifikátory a na sport se nesmí používat maskáče. Oděvy s nápisy hlásajícími že přichází Pán Velkomožný Michal Sodja, reprezent ČR a nositel řady titulů, majitel realit a vozu Ford Mondeo Ghia…..to je trochu infra dignitatem.

Skoro každá lidská činnost má něco, co se blíží dokonalosti. Velmi dobré materiály a střihy mají vojáci, hasiči a policie. Ale nechci vypadat jako nikdo z nich a navíc to má vesměs strašné množství kapes . Krom toho u těchto složek konflikt rukáv- tětiva neznají.

Velmi dobré řešení je teplá vesta a slušně vyhovuje pončo. Vesta nekryje ruce a pončo vlaje  a občas zkazí střelu.

Po tátovi jsem měl  lyžařský anorak (větrovka s kapucí přetahovací přes hlavu). V podstatě něco velmi podobného oblekům amundsenovy výpravy v barvě světlé khaki (ne zelený). Ale někam mi zmizel.

heroes-explorer-anorak

Takže jsem pátral, jestli někdo nedělá něco podobného.

Dělá.

Stojí to majlant.

Dobře by šla upravit americká pláštěnka M43, kdyby se zrušila lega a knoflík na levé kapse a švédská „snowparka“ (pokud se sežene). Na té bych zase rád viděl na břiše kapsu „klokanku“ pro uložení rukou při čekání na metě. S armádními věcmi je navíc potíž že jsou k sehnání povýtce ve velmi malých velikostech.

m43_parka_m_1swedish

Pak jsou tady moderní výrobky. Když slevím ze svých požadavků, je nabídka poměrně široká.

Když vyřadím anoraky fleecové, tak asi za 1000CZK má firma Miltec výrobek kombat anorak. To je suma kdy člověku moc nevadí si něco dodělat, či přešít. Je to lehce pod pás, takže nesplňuje délkový požadavek, nehledě na obecně špatnou pověst výrobků této firmy. Materiál polyesterové mikrovlákno.

Český výrobce Tilak nabízí sice pravděpodobně dobře fungující anoraky z velmi hustě tkané bavlny která je prodyšná a když se namočí tak nabobtná a je nepromokavá. Má to zipy. Jeden bohužel na vnitřní straně bicepsu. Ceny tak 6000- 7000 CZK. Být výletník, asi je to super. Materiál není ripstop, takže asi není úplně nezničitelný.

tilak

Anoraky jsou k vidění  v Praze v Lidické ulici. Vypadá to jako takový šusťák. Krátké a malá volnost v ramenou. Našívat očka na rukáv bych se neodvážil.

Ve stejné Lidické ulici jsou k vidění anoraky od finské firmy Fjallraven. Jdou sehnat levněji než v Lidické. Materiál jakýsi G 1000, který vypadá jako stanovina. Střihy perfektní . Taky se mi o dost víc líbí než Tilak. Po straně má zipy na odvětrání. Po Vánocích s 30% slevou 5300 CZK. V podstatě dokonalá bunda No.8 stojí něco přes 12000CZK (455E). Asi bych z toho musel utrhat všechny kožené řemínky usnadňující manipulaci s bezpočtem zipů.

fj

Nakonec jsem se rozhodl pro šalamounské řešení. Kdo potřebuje bundičku (nijak naléhavě) která stojí majlant a to ještě musí trochu slevit ze svých představ? Mýša. Kdo není ekonomicky činný a raději dárek pod stromeček vyrobí? Mikuláš Sodja. Kdo se hlásí na uměleckou průmyslovku a potřebuje předložit ruční práci? Mikuláš Sodja. Kdo na tu práci bude kupovat materiál? Mýša……juch juch juchajdá- řešení je jasné.

Materiál- vlna. Materiál který hřeje i mokrý a je blbě promokavý. Nicméně když nacucne, docela dost váží. Hezky odvádí pot od těla a je prakticky bezúdržbová. Sukno 100%vlna gramáž 720g/m2 cca 600 CZK bm (1.5m2)

Bavlna stanovka- další poměrně těžký materiál, ale ve spojení s impregnací použitelný samostatně. Gramáž 300g/m2. Materiál 100%bavlna , cena 198CZK za bm.

Režné plátno bavlna -len . Silné a velmi odolné 150 CZK

A nakonec pecka- při koukání na kosmický materiál ventile jsem si uvědomil, že je to v podstatě sypek používaný na peřiny. Cena cca 150 korun.

Takže na anorak- trochu zbytečně bytelný – jsem nakoupil 3m sukna (to je velmi velkorysé množství skoro na dvě bundy) a 3m plátna. I s poštovným cca 1700CZK. Materiál byl odevzdán Mikulášovi a uvidíme. O výsledku podám hlášení.

Nicméně jsem to nevydržel s trpělivostí a ještě koupil v místním obchodě 3m sypkoviny a 3m plátna bavlna-len (900 CZK). Další výdaj bylo 50 korun na barvy duha- nechci bílou bundu. To už jsme sice na ceně bundy od Mil- tecu, ale ta radost z výroby.

Nejsem bohužel žádná švadlena, takže výrobek je odpudivý, ale funguje. Spodní vrstva plátno, vrchní sypek. Na střihy jsem se vykašlal a vystříhnul jsem anorak tak, že jsem se změřil přes prsa, a přidal cca 5cm na poloměru. Oba hadry jsem položil na sebe a vystříhl téčko s rukávem v podpaždí trochu velkorysejším, aby bylo možno vzpažit. Tím pádem na ramenou žádné švy. Ale taky se to dá řešit ergonomičtějším způsobem a ramena prostě zesílit, jako to dělá Fjallraven. Na vnější straně levého rukávu jsou dvě řady oček , používaných , tuším, k zapínání podprsenek, ale asi by stejně dobře šla použít oka na rychlošněrování u bot, nebo dva pruhy kůže, či plátna , s dírkami. Kapucu jsem okopíroval ze Švédského anoraku , ale trochu jsem ji zmenšil. Počítal jsem palec ne 2.5, ale pouze 2 cm.

Zhruba 3 hodiny práce na singrovce. Podruhé už to půjde lépe.

Ještě jsem rozparek překryl klínem. Celý výrobek je navoskován.

Otestováno při teplotě slabě pod nulou na Brdech. Chození, dřepění na pařezu atd. Dále na střelnici rovněž při teplotě pod nulou. Vrstvy na těle : ruské tričko „fufajka“, vlněný svetr, anorak

Očividné chyby:

– Je potřeba si změřit opravdové rozměry těla. Změřit rozměr v ramenou přes záda a přes prsa. Rukávy je dobré udělat spíš delší a širší. Vzhledem ke šněrování se pak stejně těsně utáhnou a alespoň se do nich dobře leze s libovolnou tloušťkou vrstev.¨

– Kapsu klokanku jsem měl udělat třívrstvou. Což snadno přešiji.

– možná by bylo dobré udělat v podpaždí nějaké zapínání. Nevím jak by se větrovka chovala při namáhavém výstupu do kopce. Jde to rovněž řešit uvolněním v pase. Při střelbě nic nepřekáží a šněrované předloktí úplně stačí. Pohyblivost dostatečná a anorak hezky odolává větru i mrznoucí mlze. Kapuce je úplně přesně tak, aby nepřekážela při střelbě a přitom kryla obličej. Zvažoval jsem olemovat kapuci kožešinou, ale zatím nebylo počasí aby se mi na okraji tvořily zmrazky. Další pokusy budou asi dokonalejší.

Šňůrky u krku nevadí, protože jdou zastrčit dovnitř

img_0388img_0389strih7strih6oblek

Šťastné Vánoce a veselý rok 2017 Přejí Pražské Větve IQ60

Posted By on 23.12.2016

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Měření luku

Posted By on 6.10.2016

Na MČR ve 3D lukostřelbě v Sedmihorkách bylo k vidění něco dosud nevídaného. Relativně nový člen Svazu je inženýr z Moravy, pracující hodně v Německu a zabývající se laboratorními měřeními. Přinesl si velmi neobvyklé měřící přístroje a čidla a s nimi měřil chování luku při výstřelu. Rychlost šípu, délku a sílu nátahu, alei i stacking jsme schopni změřit, ale tohle je skutečně neobvyklé.

Výstupy z měření jsou bohužel jenom pro měřené, aby se nejednalo o reklamu, ale byly velmi zajímavé. Přístroje změřily velmi přesně rychlost a pravidelnost doznívání vibrací (každý luk má handshock), ale i nepravidelnost chodu ramen. Osobně mě překvapilo, že luk se chová rozdílně při vypouštění 3 prsty pod a mediterran. Ale víceméně potvrdily pocitové dojmy. Tlumiče na tětivě nemají na handshock vlivimg_0061

Mistrovství Evropy 3D IFAA Saalbach- Hinterglemm očima primitiva

Posted By on 4.7.2016

Na ME ve 3D v Saalbachu se chystala mohutná česká výprava. Potvrzovali jsme pořadateli účast 38 střelců. Bohužel v kategorii primitivů jsme byli jenom tři. Já (Mýša) za Větve, pan Strakapoud Miklíček za Itaclub a Renka Nováková za Falcon.

Měli jsme objednané vcelku luxusní apartmány , kde měla bydlet rodina Provazníkova, Ita, Vavrda, Bob, pan Velkostatkář a Jarda Tomek, který nakonec musel v Budějovicích do hospody a nikam nejel.

Zbytek výpravy bydlel jinde

Těsně před odjezdem nám k celkem drahému bydlení Rakušáci přirazili ještě 50E za úklid a asi 10E za to, že dýcháme

m46m19

 

Vyrazili jsme s Ivetou bez Jardy, zato s velkoryse naloženým vozidlem. Vezli jsme jídlo, pití, nádobí, kafe, luky, šípy, dílenské opravárenské vybavení, vlajky, vuvuzely, rachtadla……..

Před Salzburgem staví Ita u pumpy, kde je velké množství historicky vypadajících českých sportovních autíček na cestě ze Sardinie. Nálada je vynikající

m18

Cesta byla moc krásná. Od Salzburgu jsme jeli na jih krajem Adolfa Hitlera a jeho Orlího hnízda krásným kaňonem. U Zell am See správně odbočujeme do hor a nacházíme Hinterglemm i barák. Vzápětí přijíždí Petr Dlesek pro doklady k registraci a jdeme se všichni zapsat. Ačkoli se nesmí na trati kouřit, dostáváme zapalovače.

V neděli ráno musíme s Robertem na brífing kapitánů pro informace. Pak si jdu s Provazníky střelit cvičný okruh za 10E a večer jdeme na průvod. Průvod slušně proprší a tak je to i v pondělí.

V pondělí jdeme bílý okruh s názvem Top of EBHC. Slovem My jsou míněni : Primitivní muži, primitivní ženy a veteráni BB (Milan Hladil a Štefan Myšiak)Znamená to že se jedná o nejvýše položený okruh, nejtěžší a chodecky nejnáročnější. Celý okruh je postaven nad hranicí lesa ve výšce 2100m.n.m. V lanovce máme pocity jako ve startujícím letadle. Hučení v uších….

Na shromaždišti je atmosféra jako na Woodstocku. Tam jim taky sprchlo a odpůrkyně podprsenek se vrhaly do bláta. Tady sice žádné takovéto uvolněnosti nebyly, ale alespoň to Rakušáci zkusili vyvoláváním vlnění a optimistickou hudbou. Čvach, čtvacht, blemc čvacht.

m36

 

Nahoře jsou tři stupně nad nulou, lehce prší a je tam místy sníh.

Zato potkávám spousty kamarádů. Rád vidím švýcarského primitiva Láďu Drábka i holanďanku Lindu.

 

 

Sestupujeme v pěti až šestičlenných skupinách opatrně lavinovým svahem s klesáním cca 45°. Terén jsou šutry místy porostlé lišejníkem, v ďolíkách i borůvkami. Pak vstupujeme mezi lavinové bariéry a klesání se ještě zvětšuje. Jdeme kolem páru vcelku slušných lyží po lyžaři, kterého tam v zimě zachraňoval vrtulník. Trochu si říkám jakého blba tam asi napadlo jezdit. Zároveň si intenzivně uvědomuji, že tohle půjdeme i nahoru. Poučka , že v případě nebezpečí třikrát zahoukají a my máme běžet do domečku u lanovky mi přijde srandovní. Z těchto atletů tam řada asi ani nedojde. Vláčejí s sebou nesmyslně narvané batohy. Dva batohy nesu skupině nahoru, protože oba majitelé vypadají že umřou. Nahoře si Rakušák vytahuje cigaretu, takže mu batoh vracím. Vzdálenosti jsou impozantní a za některými terči jsou zástěny. Kupodivu se moc nelámou šípy, protože lišejník je dost hutný.

mm30

Tři terče dávám velmi pěkně na první pokus. Pak přichází mlha. Kupodivu nás to i tak baví. Střílíme opravdu instinktivně a zásahy identifikujeme po zvuku. Bohužel odvrácenou stranou této zábavy je , že vyrábí outy, tedy že přicházíme o body. Zhruba po osmi terčích je kuřárna a kiosek, kde si může člověk koupit za 40 korun kafe a za 80 korun žemli.

U kiosků se taky potkáváme s primitivními děvčaty, což je milé.

Luk celkem hbitě reaguje na změny počasí a teplot, což je naopak nemilé.

V sedle pod vrcholem si přilákávám ovečku a pokouším se dělat selfíčko, což není lehké, protože telefon nemá čelní kameru.

Tři terče před koncem je trochu problém. Skupina ve předu si všimla že je mlha a déšť a čeká na lepší počasí. Sice ji technicky můžeme předejít a terč si pak dostřelit, ale to je v lavinovém svahu pravidlo k smíchu. Sklon je větší než 45° a budeme rádi, když těch 300 výškových metrů k lanovce překonáme bez fraktur a infarktů.m31

 

 

Ostatně vrtulník zasahoval třikrát. Dvě komplikované zlomeniny, jednou infarkt.

Po 30 minutách v dešti a mlze se opatrně ptám, jestli už někdo namaloval želvu. S překvapením zjišťuji že z těch padesáti lidí ve frontě to nikoho nenapadlo. Rychle vyrábím olejovým fixem na lavinovou bariéru želvu a počasí se během sedmi vteřin mění. Tato historka má ještě drobné dozvuky.

V středu mi na banketu předsedů vypráví Prezident Loef Smith jak u nich v Jižní Africe kouzelnice způsobila lokální přírodní katastrofu. To znám, protože v tom měl prsty můj kamarád Pavel Štingl

V úterý jdeme na nejhezčí trať jakou jsem kdy viděl. Je hezky, sluníčko. Vezou nás traktorvláčkovým šnelcukem na konec údolí, kde je jakýsi přírodní zábavní park a Rakušané se tam mohou za 30 EUR pověsit. Alpské louky a ze všech stran do údolí padají vodopády. Bohužel kapitán skupiny je bývalý důstojník vojenského námořnictva NDR, takže bez focení, bez přešlapů, podepsané šípy…první člověk který zná knihu pravidel nazpaměť. Už ho znám z Francie, kde nás taky celý den buzeroval, takže mě vítá radostně. Alespoň mluví anglicky a rusky. To je vzácnost. Většinou jsou kapitán i oba zapisovači Rakušáci, nebo Němci a něco si mezi sebou chrochtají o mých bodech, jinou řeč neuměje. Pošasí je stabilní, takže nástřel je víceméně normální. Na nohou mám promočené smradlavé vojenské půlitry.

m3

 

Ve středu si už beru pantofle z Vietnamu. Víc než terén mě trápí mravenci. Na pantofle jsem zvyklý a k překvapení Němců při pádech z hory chytám já je. Ve skupině čtyři němci- jeden trochu mluví anglicky a Švýcar Alain nemluvící německy, ale francouzsky a italsky . Ze vzdoru hlásíme italsky. Skupina je trochu depresivní. Není se s kým bavit, připadám si trochu jako „nejlepší kamarádka na randeti“ a nikomu nám to moc nejde. Je to trochu depresivní Standart 3D, který u nás zaplaťpámbu nestřílíme. Dva šípy na terč a body naskakují zvolna.

Trochu zpestření je, když nás u kuřárny dochází dívčí skupina a jde hřadovat do mraveniště. S mobilem číhám na výskok, ale je tam maršál, takže mobil zase schovávám. O výskok dějiny přišly.

m45

 

Mravenci jsou všude a nesmí se na ně šlapat, což nejde.

Večer je banket pro prezidenty, kam jdu pletichařit, protože Němci mají radikální návrhy pro světovou radu a potřebuji taky vyjednat ME v Čechách. Velice nás rušily dvě pěkné servírky v dirndlech. To je takový tyrolský kroj který je něco jako polička na ňadra, která na ní leží a ty se máš dívat do očí. Oční nerv je pak strašně přetížený.

dirndl

 

Ve čtvrtek máme volno a venku probíhají čtyři roční období. Myslím na holky na bílém. Jak se ukázalo tak zbytečně, protože Rakušáci už bílý okruh neotevřeli.

V pátek se má střílet v podstatě stejné 3D, jako u nás, jenom trochu dál. Vyrážím opět v pantoflích, ale Robert mě varuje, že okruh je v rašeliništi.

Nádhera. Krásný rozhled.

m9

Na 6. terči mám 78 bodů. Paráda. Bohužel kuřácká přestávka a dva outy. Z toho jeden na bizona. Pak už se chytám. Komora, skorokomora, out- ale ten dali všichni, skorodvacka, nepochopitelný out a kuřácká přestávka. Pak komora a na dalším terči šíp mizí v rašelině, potom outy než si nacházím šíp „trefovač“ na posledním terči před kuřáckou přestávkou. Pak už si dávám jenom jeden out na maximálkách. Ostatní proměňuji.

Bodově mizérie, ale družstvu přesto unikám o 40 bodů.

V zásadě je mi to pumpička, protože soutěž jsem vzdal víceméně už po pondělním debaklu. Přesto očekávám spíš postup než sestup. Na 31. místo ze zhruba 100 střelců

 

Pro jistotu jsem se pokusil šlohnout bedničku s výsledky, ale chytili mě po dvou metrech.

Večer je vyhlášení. Až na řídké vyjímky mají všichni národní dresy, nebo klubové dresy. Já mám tričko našeho vlčího bratrstva a CZE na zádech. Je tam hodně Jindřichů Mikolášů, protože Strakapoud šmelí dresy. Ze mě se hbitě stává Holanďan, protože Vavrda touží po holandském kloboučku. Vyměňuji za svůj mnohem kvalitnější klobouk, ale vzápětí dostávám ještě jeden návdavkem.

Moc mě to tam nebaví, protože hudba dělá kravál že nejde mluvit a pivo stojí tolik, že nejde pít.

Vyhlašování je v němčině s přebuzeným překladem, že tomu skoro nerozumím.

Češi získávají 6 medailí, takže jsme úspěšná výprava. Radost mi dělají. Nejšťastněji vypadají obě medailová juniorská děvčata Lucka a Majda.

Trochu nás namíchli, protože kartičku na lanovky bez které nejde střílet nám dali k proplacení. Ostatní ji dostali zadarmo. To že na ní je sleva na taxíky a městský bazén je chabou útěchou.

Ráno zabalíme a jedeme s Ivetou nach Budějovice. Cestou si ještě dáváme jídlo na břehu jezera chladného v křovích stinných. Pak krátce pomluvit budějovické pivo v podniku zrádce Jardy Tomka a hajdy domů. Doma čeká dítě s vysvědčením. Má kliku, že jsem unaven.

20160702_114532 (2)