Šípy tureckého typu

Posted By on 3.4.2017

Ačkoli Turek je historicky nejlítější nepřítel křesťanův, v oblasti výroby šípů to dotáhl opravdu daleko. I díky tomu, že v Turecku se tradiční lukostřelba, zvláště flightová , udržela až do zániku Osmanské Říše a lukostřelba požívala veliké vážnosti, výrobou šípů se zabývali specializovaní řemeslníci. Tito si předávali živnost z generace na generaci. Stejně jako u jiných řemesel, každý šípař vytvářel zásoby pro příští generaci. U střelby do dálky šíp udělá opravdu hodně a střelit co nejdál bylo hlavní ambicí každého lukostřelce. Těm nejlepším se stavěly velkolepé pomníky a za Zlatým Rohem se místo potížistické čtvrti Beyoglu nacházela obrovská lukostřelnice „Okmeydan“ (místo šípů) , dodnes viditelná na mapách Istanbulu

Okmeydanı_Archery_Stones,_İstanbul_(13080316214)

Okmeydani cca 1940

700x140418_okmeydani_1

Okmeydani dnes

Střelce alespoň minimálně vzdělaného v belologii při pohledu na turecký šíp udeří do oka hned několik rozdílů oproti šípu evropskému. Variabilita tvarů, odlišný způsob opeření, složitost konstrukce, orientace let vůči končíku atd.

Šípy se dělaly především z borového dřeva , pravděpodobně variety pinus peuce, až 60 let sušeného. Ale používal se například i rákos.

Dřevěné šípy (ağaç ok)měly většinou zvláštní tvar popisovaný jako endâm ( barreled)   

Varianty šípu     jsou zvláště tarz-ı-has pro šípy válečné, şem endâm pro flightové šípy a kiriş endâm pro šípy terčové

pic4

şem endâm,tarz-ı has, kiriş endâm

 

Podle určení se šípy dělily na menzil oku(flight), mesk oku(cvičný), puta oku(terčový), tirkesh oku(válečný),Ibriš oku (flu flu), torba oku(cvičný na střelbu do terče torba, neopeřený)

turkish_fluflu

Ibriš oku

5331083001_69a9089409

Puta oklari

oksportraining

terč torba

Šípy cvičné(mešk) byly Heki, Karabatak a Azmayiš

Šípy flightové se lišily jednak opeřením a jednak typem hrotu . Lehký kostěný hrot soya, nebo kovový temren.

Šíp endâm má části, jako lidské tělo. Rozdělen po délce na 24 dílů má následující části. Od končíku 4 díly je hlava. Bod 4 díly od končíku je krk (bogaz). Po 10.5 dílu jsou prsa. Bod 10.5 dílu od končíku je břicho (nejtlustší část šípu). Pak následují nohy, či šalvar(kalhoty). Od 17 dílů je chodidlo.

IMG_20170404_0001-page-001

 

 

 

Při popisování i výrobě je šíp měřen v krku, přes břicho, v kotníku a v hrotu. Výrobci šípů měli na dané průměry zvláštní šablonu.

U dřevěných šípů je i orientace let oproti evropským o 90°posunuta. Tedy v řezu jdou léta nikoli kolmo na zářez končíku, ale rovnoběžně.

op

Končíky se dělaly jednak selfnocky (vyřízlé přímo do těla šípu). Potom bakkam ( boky končíku z tvrdého dřeva, nebo rohoviny) a bašpare – to neumím přeložit- nasazovací končík z rohoviny, slonoviny apod. Ty se používaly na luxusních šípech.

končík

Končík složený, nebo nasazovací měl (a většinou stále ještě má) několik významů.

Význam první- luky pod 70 liber se nikdo v minulosti nezabýval. Dokud byl luk zbraň, ať už pro lov či pro boj, postrádala jeho existence smysl, pakliže neměl dostatečnou účinnost. Dokonce i jako zbraň sportovní musel mít co největší výkon, protože Turci stříleli buď do dálky, nebo na terč do dálky (popsáno v jiném článku), nebo skrz něco.

Tětiva byla většinou hedvábná a vzhledem k nestejné síle hedvábných vláken se její mohutnost určovala hmotností v dirhamech. V každém případě byla silnější než současné tětivy z kevralu a podobných materiálů. Konstrukce končíku umožňovala mít končík silnější než konec šípu.

Význam druhý- vzhledem k silám luků a výstřelovým rychlostem je velmi výhodné mít končík pevnější než zbytek šípu. Šíp se zlomí a hrot urazí zpravidla až po zásahu. Končík bohužel praská při výstřelu , což je nebezpečné pro luk, pro střelce, pro okolí střelce, výstřel to činí poněkud zbytečným a tak i také práci kterou jsme si se šípem dali.

Význam třetí- odvíjí se od techniky střelby. Zatímco středomořský(u nás běžnější) střelec při nátahu svírá končík šípu mezi ukazováčkem a prsteníčkem, střelec palcem šíp drží za končík v úžlabí mezi palcem a ukazováčkem. Vypouklý tvar je výhodnější.

Opeření tureckého šípu je opět o 90°posunuto oproti evropským zvyklostem. Tedy řídící pero je nikoli kolmo na luk, ale rovnoběžně s lukem. Významů to má opět několik. Jednak není příliš velký rozdíl při založení perem nahoru, či dolu, takže lukostřelec může sledovat cíl a nikoli končík. To je pro jezdce poměrně důležité. Další vtip je v tom, že peří je většinou vytaženo až na končík, takže střelec může při nátahu lehce tlačit šíp ukazovákem k luku a nedojde přitom k průhybu šípu.

ts

flightové šípy v toulci kandil. Končík bakkam, opeření heki

Nyní něco o výrobě a seřízení šípu.

Celou práci začneme tím, že si vybereme tyčky o tak stejné váze a pružnosti, jak to jenom dokážeme. Pokud vlastníme spinovačku, je dobré aby měla možnost vynulování ručičky. To proto, abychom měřili pružnost a ne rovnost tyčky.

Délka šípu- příliš dlouhý šíp je na škodu, příliš krátký je nebezpečný. Vyplatí se změřit si opravdovou délku nátahu a vzít v potaz, že se kotví většinou někde na obličeji. Zpravidla platí rozměr od podpaždí po špičky prstů.

délka

Končík (bakkam). Je vytvořen tak, že se konec šípu seřízne do dlouhého klínu s tupým koncem. Tupé zakončení by mělo být o něco užší, než je plánovaný průměr tětivy. Na vzniklé plochy se přiklíží destičky tvrdého dřeva (bakkam), nebo rohoviny. Po zaschnutí se pilníkem vypracuje tvar končíku. Komčíky měly vesměs tvar pinzety, aby šíp držel na tětivě sám. Je žádoucí se těsně před výstřelem šípu dotýkat co nejméně. Je na zkušenosti výrobce, aby rozvor na konci končíku a pružnost stěn umožnila šípu z tětivy snadno sklouznout. Někdy se na konci zářezu udělal lehký náběh směrem ven, aby se šíp snadněji zakládal. Celý výtvor se poté omotá tenkou šlachou namočenou v klihu.

S6003863

1912f3a133a29bb83afcfbe30e1e9049

Válečný šíp(tirkeš) z Grayson collection. Končík bakkam, opeření heki, hrot temren

ph-3

Na šípu si vyznačíme krk, břicho a kotník a hoblíkem vypracujeme kýžený doutníkový tvar. Je důležité mít dobrý a ostrý hoblík s nožem co nejvíc vepředu, protože jinak se nám bude dělat špatně hlava šípu(končík překáží). Ideální je malý houslařský hoblíček s nastaveným minimálním úběrem. Broušení není příliš vhodné a stejně tak velká tříska na hoblíku. Jakmile uberete ze šípu materiálu moc, je šíp zničený. Opravit nelze. Vyplatí se alespoň zpočátku pracovat pomalu. Šípaři si průměry v klíčových bodech kontrolovali šablonou (yeni yapim). Moderní člověk může použít posuvné měřítko, nesprávně nazývané šupléra.

Poté je šíp osazen hrotem. Tradiční hrot je poměrně lehký, opatřený nikoli tulejkou, ale trnem. Osazování hrotů s trnem zmiňuji opět v jiném článku. Hrot s trnem jednak přesouvá vibrace dál do šípu (u šípu osazeném takovým hrotem se prakticky nikdy nestane, že by se urazil jenom hrot) a jednak vyztužuje špičku šípu , což trochu pomáhá eliminovat chyby vypouštěcí ruky těsně před vypuštěním. Tvrdá špička (chodidlo) šípu je velmi žádoucí. Zpevnění špičky se dá dosáhnout i fermeží (Ke zpevnění dojde za několik týdnů), footováním (vložením tvrdšího dřeva do špičky), nebo i prostým šikmým spojem těsně za hrotem. Doporučovaná hmotnost hrotu je 1/7 hmotnosti šípu.

Pro pochopení mechaniky šípu je potřeba velmi dobře pochopit, jak funguje lukostřelecký paradox (obtékání šípu kolem luku). Jak funguje podélná a příčná pružnost šípu. Co dělá tětiva během výstřelu. Jaký vliv má výška tětivy (brace height). Kdy končík opouští tětivu a jak to ovlivňuje let šípu. A co se stane, když zatěžujeme a odlehčujeme konce šípu. Ubírání materiálu zvyšuje ohebnost šípu. Doutníkový tvar zlepšuje aerodynamiku. Zvyšování hmotnosti konců prodlužuje šíp (změkčuje ho). Uzly kmitání vzdaluje od sebe.  Šíp endam má poměrně složitě popsatelné vlastnosti. Jak je patrné, u flightových šípů (menzil oklari) tvaru šem endam je těžiště klidně v zadní části šípu. Řídící funkce kormidel je dostatečná aby šíp udržela špičkou dopředu a těžiště za polovinou zabrání rychlému uzavření balistické paraboly. Šíp s těžkou špičkou má konvexní tendence, s lehkou konkávní. V důsledku je to samozřejmě nesmysl protože kdyby měl šíp opravdu konkávní dráhu, tak by se v nejvyšším bodě dráhy přetočil. U normálně fungujícího šípu je dráha vždy konvexní. Jenom  šíp s negativním FOC plachtí, s pozitivním letí za hrotem. Tedy je přesnější, ale má výrazně menší dolet. Konstruktér šípu si musí být vědom, jakého efektu chce dosáhnout. U evropského terčového šípu bývá FOC (těžiště) 7%před středem šípu

Nejvíc rychlosti šíp ztratí v počáteční fázi letu, kdy vinou lukostřeleckého paradoxu je šíp stabilizován brzdícím efektem letek. Něco jako když dragster brzdí padákem. Je velmi žádoucí naučit se vypouštět s minimálním rozkmitem

Nyní se šíp olepí peřím. Peří rozlišujeme pravé a levé. Pravé a levé peří rozpoznáme tak, že se na letku podíváme zezadu ( jako bychom mířili) tak, že základna letky míří dolů. Pokud se prapor stáčí do leva a je pero levé. U kupovaných per do leva míří zbytky dříku pera. Pozor. Pokud se peří kupuje, je značeno RH a LH. Pro praváka a pro leváka. Tím je ovšem myšlen střelec středomořský, zakládající z vnitřní strany luku. Prodejci vám budou urputně tvrdit, že RH je pravé peří. Nenechte se zmást. Levé peří by mělo být přesnější, pravé má větší dolet, ale v praxi se to téměř neprojevuje.

Na Asijských šípech je skoro vesměs peří strhávané, nikoli řezané.

Opeření má základní tvary „heki“ (v podstatě naše parabola) a „pišrev“ (kratší a vyšší) . Šípy flightové mívaly letky i z papíru, či pergamenu.

17126997_263326107412744_143194600490663936_n

pishrev. Pergamenové letky

turfl6

flightový heki

ottoman

šípy „puta oklari“ , končík bašpare

turfl5

flightový azmayiš

tezhip

Luxusní šíp tezhip s končíkem bašpare

025fe6dc10064b83933c6a193129a6ec

Pokud hlavu šípu zdobíte nějakou barvou, je dobré si před olepením vyzkoušet, jak spolupracuje barva s vybraným lepidlem. Tradiční je klíh. Na luxusních šípech se velmi často vyskytuje olepení celé hlavy šlachou, hedvábím, nebo papírem, protože na nich peří drží lépe než na dřevu.

24cbbb7b2ba43385471838728c248165

17264342_10210056701066451_2916812909631494800_n

Hotový šíp vyzkoušíme nástřelem do terče z cca 5m. Pokud jde zásah vpravo nahoru od středu je šíp tvrdý. Pokud vlevo dolů, je měkký. Jestli jinam, není chyba v šípu. I když měkké šípy mohou mít trochu nevyzpytatelný rozptyl. Pokud je šíp tvrdý, posuneme krk trochu dál od končíku. Dá se to udělat i obroušením smirkem, ale velmi opatrně. Jedná se o jemné ladění. Raději pomalu a šíp čas od času párkrát vystřelit na terč.

Podstatně lépe se nastavuje šíp taperovaný. Tedy nikoli endam, ale ubíraný od krku ke končíku. Není tak citlivý na jemnost vypuštění a chová se vyzpytatelněji. Opatrným posunutím krku směrem ke hrotu se dá nastavit velmi jemně.

Pokud chcete dělat povrchové úpravy, mějte na paměti že přírodní látky a nitrocelulozový lak velmi dlouho vysychají a mění vlastnosti. Na druhou stranu dobře povrchově ošetřený šíp má šanci přežít déšť, pobyt v mokré trávě, dokonce i koupel.

 

Přeprava šípů a luku

Posted By on 22.2.2017

K těmto úvahám mne přivedl obrázek lukostřelce kolující internetem. Mám hluboké pochopení pro výrobu multifunkčních , flexibilních a proteovských udělátek a futrálků, ale určitě je dobré se napřed zamyslet nad tím, co a kam chci přenášet a co a před čím chránit.

článekPůsobivá instalace je nelukostřelci velmi obdivovaná. Zblajzla materiál na tři toulce a je neskutečně nepraktická. Pokud bylo zamýšleným účelem uvolnit ruce, pak se obávám, že je to velmi nešikovné řešení. Luk i šípy budou nesmírně překážet při jakékoli činnosti. Pokud je střelec bude chtít použít, musí celou výbavu sejmout dolů, takže šípy mohly být klidně v uzavřené rouře, jako je tomu u moderních lukostřeleckých batohů, zpravidla i vybavených židličkou.

Pražské Větve jsou většinou střelci 3D lukostřelby a zprvu měli program- propagace jezdeckých luků. Program „propagace tradičních luků a lukostřelby“ jim snad ještě zůstal.

Většina z nás se zabývá primárně střelbou v terénu, jeden se krátkodobě zabýval střelbou z koně a jeden se věnuje japonské lukostřelbě. Občas se také někam cestuje. Někdy autem, někdy přeplněným autem, někdy aeroplánem……

Dlouho jsem necítil potřebu pro přejezd autem používat něco jiného než běžný toulec. Ale pak vzal s sebou kamarád na závody svoje děvče. Děvče mělo velikou krosnu plnou dívčích potřeb a neustále v ní něco naléhavého hledalo, koulejíc krosnu po celém kufru a mých šípech. To mě naučilo.

Z hlediska specifických požadavků Větví je možno přepravní obaly a ekvipáže rozdělit na

-obaly a nosiče historicky věrné (tradiční)

-obaly na přenášení (toulce)

-obaly na transport (přepravní tašky, kufry atd)

-nosiče moderní

-nosiče přizpůsobené  specifickým požadavkům disciplíny, klimatickým požadavkům atd.

Tyto skupiny se mohou samozřejmě překrývat.

 

Přeprava šípů- Toulec

Smyslem toulce je jednak šípy přepravovat, jednak chránit. Střelecký toulec by měl mít jednak dostatečnou kapacitu pro danný účel. Tedy lovecký pro jeden šíp, na halovou lukostřelbu pro tři šípy atd.

U dřevěných šípů je výhodou, když si střelec může vybrat konkrétní šíp, protože šípy mají často nejednotné vlastnosti.

Šíp by měl jít vyndat snadno. Střelec by měl na něj snadno dosáhnout a toulec by měl umožnit ruce přirozený pohyb a snadné vyjmutí- to je problém zvláště zádových toulců. U střelce na prvním obrázku příliš nevěřím, že by dokázal vyjmout šíp aniž by celou garnituru sejmul ze zad, případně neudělal předklon a šípy si nevysypal na zem.

12308943_10153120280980780_1837449391_n

turecký toulec

To je další důležitá věc- šípy by neměly z toulce samovolně padat při sebemenším pohybu, nebo při předklonu. U jezdeckého toulce by měly zůstat při nasedání v toulci…….mimochodem, ježdění vlevo a přednost zleva byly v silničním provozu zavedeny právě kvůli koním, protože většina lidí nasedá zleva. Z chodníku se nasedá lépe než v vozovky….. Tradiční toulce toto řeší svou konstrukcí, těsností kapsy, uzavřenou formou, nebo vycpávkou. U toulce tvaru válce je jednoduchou fintou vetknout do toulce štětku na WC.

Jelikož se zabýváme především 3D lukostřelbou, řada z nás používá jako  pohotovostní toulce poboční jezdecké toulce. Pokud nebereme v potaz počasí, hlavní požadavky jsou- aby se šípy nezachytávaly v podrostu při průchodu krajinou, aby nepadaly při nutnosti sehnout se, či seskočit a abychom si mohli vybrat šíp podle odvahy a kvality- osobně pro „výzvy“ raději používám zbaběle šípy, ke kterým nemám příliš silnou citovou vazbu. Z toulců tradičních tyto požadavky znamenitě splňuje turecký toulec.

turecky_zaves_2

detail tureckého závěsu

tt6

jiné řešení závěsu- Turecko 17.stol.

kolczan_mncz_106

turecký toulec

tt5

Toulec a sajdak , Turecko 17.stol.

7ddb488467869d5b9e4dd511db36f9fa

turecký toulec se třemi kapsami a sajdak

S6003796

průchod terénem

tt1

dno tureckého toulce

tt2

možné řešení hrdla. Možno použít pouze na terčové , nebo průbojné hroty

 

Většinou má dvě kapsy(umožňující třídit šípy), poměrně značnou přepravní kapacitu a tříbodový závěs. Peří má střelec za zády , tedy obráceně, než je tomu u většiny moderních toulců. Šíp se vyjme nepatrným pohybem ruky dozadu a konstrukce toulce zajišťuje, že šípy v toulci drží poměrně pevně. Staré toulce mívaly dřevěné dno.

Na podobném principu pracuje i většina východoasijských toulců.

mongol

vyložení mongolského toulce

 

quiver_case

čínský toulec

e20140quiver-arrows_copy1

korejský toulec

8814fe3c5097c54b067da86f289a2ad1

japonský toulec ebira

 

Velmi dobře vyhovují i moderní kapsičkové toulce, ale mají malou přepravní kapacitu, takže si střelec musí rezervní střelivo nosit v přepravním toulci, či boxu.

c16e914cddb4a1d30eb071960177c1d0

kapsičkový toulec

Podobně jako turecký toulec funguje i moderní verze bočního toulce. Musí mít sice základ v tlusté sedlářské kůži a je pevně zachycen na opasku, tedy opeření šípů míří dozadu a vzhůru díky tuhosti upevnění, zatímco turecký toulec je volně zavěšen, ale efekt je obdobný.

4d6b9d05f2ae85e2ed34f368061b406f

boční toulec

toul.holster

holster s opaskem, Simon collection, Manchester

Mezi střelci střílejícími hlavně halové a klacické terčové disciplíny jsou velmi oblíbené boční toulce zavěšené volně na opasku a s kormidly směřujícími dopředu . Střelec se příliš nepohybuje, často sedí na židli a na metě má kolem sebe většinou dost místa. Na střeleckou pozici se přesouvá po trávníku, nebo po parketách, nemusí překonávat křoví a podobné překážky a proto nevadí, že se toulec houpe všemi směry a šípy jsou v něm uloženy velmi volně

0-939-800x600

moderní závěsný toulec

Japonské toulce jsou spíše nevhodné, protože se do nich špatně dávají šípy, ale japonské toulce lovecké naopak velmi dobře chrání šípy před počasím.

Poměrně praktický toulec byl nalezen ve výbavě „ledového muže“ Otziho

IMqvr4

rekonstrukce Otziho toulce

Před mnoha lety, když jsem ještě střílel „Ligu“….dlouhodobá soutěž zahrnující tři disciplíny….vyrobil jsem si z důvodu obrovského bodového nadhodnocení rychlopalby vlastní verzi japonského toulce „shiko“. Toulec bylo možno nosit buďto stejně jako toulec „ebira“, nebo se zavěsil na opasek za horní hák a „nádobku“ jsem měl u kotníku. Umožňovalo to extrémně rychlé vytahování šípů. Toulec měl oproti tureckému poměrně malou kapacitu.

shiko

toulec shiko

PENTAX ImageHonba za vítězstvím je nejstrašnější fáze života lukostřelce

Zádové toulce je dobré mít zavěšené tříbodově, aby střelec dosáhl na šíp a aby šíp mohl i vyjmout z toulce. V žádném případě ne jako romantik na prvním obrázku. U nich je problém, že v naprosté většině případů upřednostňují design před funkcí. Jejich konstrukce nedrží pevně na zádech a zhusta je to prostě zdobná trubka s provázkem. Když se střelec nakloní, šípy se mu sypou na zem a před výstřelem pět minut šátrá za hlavou ve snaze zjistit, kde jsou šípy teď. Zádový toulec navíc neumožňuje výběr konkrétního šípu. Zádové toulce jsou hodně oblíbené mezi střelci z dlouhých luků, tedy v kategorii tradiční lukostřelbě asi nejbližší

byronferguson-peterostecher-055

zádový toulec

Lovecké toulce chrání především opeření šípu. Vycházejí z předpokladu, že lovec potřebuje pouze jeden výstřel. Šípy se do toulce „nabijí“ vrchem a jsou připraveny pro použití. Takto pracují například japonské lovecké toulce. Lovecké toulce mohou sloužit i jako toulce přepravní, zvláště pokud mají pevnou konstrukci.

tumblr_m9gb2f0yNX1r4kizgo1_500

toulec utsubo

quiver

lovecký toulec

kožený toulec, Afrika. Manchester University

Přepravní toulce a boxy na šípy jsou obyčejné tubusy, nebo bedny. Tradičním zástupcem této kategorie je turecký toulec na flightové šípy. Vyráběly se zpravidla dřevěné, bohatě intarzované „kandili“, nebo kožené „kubur“

t quiver

Turecký toulec na flightové šípy „kandili“

Ok kandili ve ok kuburu

Turecký kožený přepravní toulec „Kubur“

ya

japonský přepravní box „Ya“

Toulce a obaly na luky- jejich účelem je především ochránit luk během transportu. Zpravidla s nenasazenou tětivou. Výjimkou jsou jezdecké toulce na luky- sajdaky a goryty. Sajdak je toulec na luk, gorytos je toulec na luk i šípy zároveň. Slouží k uvolnění rukou jezdce a luk je v něm uložen v napnutém stavu.

img-germany-1_150429264135Se sajdakem je trochu potíž že je určen pro jezdce. Takže se nosí na opačné straně těla, nežli toulec na šípy . Během chůze se bimbá a při střelbě z kopce se o něj může zachytit luk

Do zcela specifické situace se dostanete, pokud cestujete letadlem. Pakliže si cestující nechce připlácet , je značně omezen jak rozměry, tak počtem zavazadel. Tady nastupují obaly speciální. Je možné použít běžnou tašku na luk …..ale viděl jsem, jak se se zavazadly zachází. Cestovatel do ní zpravidla schová luk, šípy a často i něco navíc. Velmi dobře fungují přepravní kufry na zbraně. Pokud tedy nemáte luk dlouhý. Přítel Jeneš v Paříži s longbowem pochodoval zaplatit 20E za oversize

16-taska-na-luk-bow-bag-deluxe-beierkufr-na-dlouhou-zbran--hlinikovy_3061

kufrMýša

Další luk od Jeneše

Posted By on 31.1.2017

Vzácný kamarád a ještě vzácnější člověk Jeneš (Jan Řehořovský) před nějakým časem propadl kouzlu kompozitních luků. Ne že by luky nedělal i předtím, ale dosavadní kariéra byla konstruktérsko – chemická.

Jeneš je neskutečně precizní řemeslník, ale z nějakého tajemného důvodu nekopíruje, ale nechává se inspirovat. Co udělá většinou střílí skvěle , ale člověk se nesmí nechat sešněrovat představami. Když třeba řekne: „udělal jsem korejce“, nesmí pozdější hodnotitel čekat nic, co už někdy viděl v souvislosti s korejskou lukostřelbou. Zato konstruktér sleduje střelecko- uživatelské vlastnosti.

Když mi Jeneš slíbil Turka tak jsem v nějakém idealistickém poblouznění čekal luk odpovídající turecké tradici. Turecké luky totiž nekriticky miluji. Není vůbec jednoduché turecký hornbow sehnat, nebo vyrobit. Téměř všichni kdo se o to pokoušeli (a byli svými stoupenci adorováni) si nakonec koupili luk od Lukáše Novotného, protože ten jejich stál za starou bačkoru. Trochu je to i tím, že švih tureckého luku je dán i předpětím v relaxovaném stavu, čehož se „lukaři“ bojí a raději dělají unavené tvary. Měl jsem v ruce jak historické originály, tak moderní výrobky. Jeden maďarský výrobce luků mi hrdě dal na vyzkoušení 70lb „turecký“ hornbow, jako skvost své produkce. Při střelbě 28″ šípem o hmotnosti 31g jsme naměřili rychlost 179 fps, což je velmi ubohé. Ramena luku měla podobný průřez, jako násada krumpáče. Nicméně zakladatel Atarnu Steven Selby si v lucích tohoto výrobce libuje řka, že jsou velmi stabilní a uživatelsky jednoduché. První opravdu věrohodný luk jsem viděl v Korei. Luk byl v krabici o něco větší než krabice na pizu a lukař na něj dával tětivu asi půl hodiny, přičemž luk mu nafackoval.

Turecké luky jsem měl v ruce od řady výrobců. Samozřejmě od Lukáše Novotného, od Adama Karpowitze a od Yokhuy Yanga. Poslední jmenovaný je pro mě už trochu nižší level. Pak od dvou francouzských výrobců (oba byly blbé a ošklivé) a jednoho nabubřelého Němce. Toho jsme si vyzkoušeli s Napeskou a panem Ishim v Eisenbachu (co se tam nenarodil Bach). Trochu srandovní zážitek. Každý z nás držel v ruce nejméně jeden luk Saluki (tedy extratřídu) a do toho vám nějaký upatlaný modelář s lukem omotaným špagátky vykládá, jak to střílí 200fps.

Prostě udělat fungující hornbow není žádná sranda a skoro všichni je navíc vyrábějí velmi opatrně, aby byly uživatelsky jednoduché. Také vesměs respektují anatomii tureckého luku.

Turecký luk je spolu s korejským naprostým vrcholem evoluce rohovinového kompozitu. Je velmi krátký, ale díky tvaru ramen a jejich materiálu snese velmi dlouhý nátah. Ten se ovšem u Tureckého luku nepoužívá

AdamK

Díky extrémní pružnosti rohoviny i šlach nemá jiná omezení,než geometrická. Luk jde napínat tak dlouho, dokud se tětiva nedostane do kolmice s koncem ramene.

A nyní něco o anatomii luku. Jádro je slepeno na „V“ spoje z pěti částí. Krátké madlo je tvarováno tak, že je není možno prakticky jinak uchopit. Jedná se o extrémně „osobní“ záležitost a v minulosti si střelci vybírali luk především podle madla. Jde omotávkou (mushamba) zvětšit a přizpůsobit velikosti ruky…to se využívalo zvláště při flightu…ale zmenšit nejde. Je to první věc, kterou vás luk osloví. Madlo (quabza) je na straně ke střelci rovné, směrem dopředu lehce vyduté. Jeho délka je podle velikosti ruky 8-12 cm a lukostřelec by ho měl být schopen obejmout prsty. Na vnitřní straně má úzký pásek slonoviny, nebo kosti, který od sebe odděluje oba pásy rohoviny tvořící břicho luku. – čelik. Má i symbolický a náboženský význam.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na madlo navazuje 30-35 cm dlouhé pružné rameno (sal) a na něj cca 18cm dlouhá málo ohebná „napínací páka“ kassan, který je zakončen zhruba 10cm dlouhou páčkou zvanou Bash. Kromě madla napojeného rovně každá další část směřuje trochu dopředu. Rameno luku je od madla až po bash téměř obdélník, i když u bashe je o něco štíhlejší. Flightové luky měly trochu subtilnější konce, než luky terčové, či válečné. Luk se při nátahu jakoby rozbaluje, takže nárůst síly je velmi příjemný a střelec pocitově tahá jakoby slabší luk, než je tomu ve skutečnosti.

Jeneš odvedl , jako obvykle, perfektní řemeslnou práci. Vysloveně radost mi udělal tím, že se nebál luku dát předpětí. Taky jsem se trochu bál jak zvládne nátahové charakteristiky pro střelce který střílí podstatně silnějšími luky a má i delší nátah. Předávka proběhla při teplotách hodně pod bodem mrazu, takže jsem velmi zvědav, jak bude luk reagovat na změny teploty. Snad na mě nebylo nic vidět, ale těšil jsem se jako malé dítě na turka v cca 80 librách. To bylo trochu víc, než jsem chtěl, ale ono to není jednoduché trefit přesně libráž a pro mě je víc lépe než míň.

Dokonce mi luk ta hodná duše přivezla z Varů v neděli ráno a ne až bude mít cestu kolem. To mě vysloveně dojalo.

Na střelnici jsme luk vybalili a hned první problém- tohle bez tepliků (natahovací forma) do tětivy nedám. Jeneš ano. Fakt ho nechápu. Mám sílu jak bejk, ale tuhle hadici strčit do tětivy a nekroutit jí ramena…..no už to umím taky, ale je to fucha a tepliky si stejně udělám.

16402739_10209576427099902_7173038328348451111_oIMG_0549

16252026_10209576422379784_2126419757853980906_o16299781_10209576425259856_9047504501689479491_o

 

Turka v tom tedy nevidím. Luk má strašně dlouhou středovou část a madlo pro obra. Kassan je rovný. Celý luk je dlouhý 57 palců, takže spíš delší krymtatar, ale v sibiřské košilce. Luk nepracuje jako turek, ale spíš jako holmegaard. To dělají ty rovné kassany. Trochu nervózní jsem byl ze subtilnosti konců ramen. protože se bojím, že mi kolem prošvihne tětiva. Bashe jsou delikátní záležitost poskládaná z kousků hickory a rohoviny velmi promyšleným způsobem. Takhle propracované bashe jsem neviděl nikdy u nikoho.

Ale střelba chmury zahnala. Na 50m střílí prakticky vodorovně a se strašlivou silou. Jeneš luk udělal velmi stabilní a odolný proti torzní nekázni. Tětiva kolem tenounkého kassanu nejen neprošvihne, ale navíc je perfektně načasovaná. Chce to cvik. S 28 palců dlouhým a cca 35g těžkým šípem jsme naměřili 224 fps a nátahovou sílu 78 liber. Luk byl pod tětivou asi hodinu a půl a pak jsem musel na rodinný oběd.

V pondělí jsem luk mučil znovu. Přes kotník jsem na něj dal tětivu až na třetí pokus a ramena byla ve výrazné nerovnováze. Asi hodinu jsem je vyrovnával. Návod jak dávat luk do tětivy na koni považuji za blábol. Pak se mi střílelo opravdu pěkně.

Luk má naprosto dokonalý tiller. Jenom je potřeba ho pečlivě srovnat a nechat chvíli odpočinout. Zvyšuji tréningové nálože, abych se naučil trefit výšku. Stranová přesnost je zatím nejlepší ze všech mých luků a luk není ani příliš citlivý na spin šípu. Jelikož má výkonové rezervy, ani nemusím moc řešit opeření. U většiny krátkých luků šíp kmitá těsně za lukem a ztrácí tím rychlost (což se dá řešit tvrdšími ….a těžšími……šípy). Tenhle luk moc krátký není, ale díky svým subtilním koncům to není maďarská vrhačka na holuby.

Turecká tětiva by na luk nešla nandat vůbec. Jenom endless. Konce jsou opravdu subtilní.

IMG_0558

IMG_0559IMG_0560IMG_0561IMG_0562

Pravá rozkoš se dostavila v úterý- už jsme si na sebe s lukem zvykli. Opravil jsem nějaké šípy , abych měl čím střílet, a luk jsem do tětivy hodil už po obědě. Celkem mě zajímá, jak se bude chovat na celodenním závodě. Mám v plánu vzít ho na MS ve Florencii, kde bude asi hodně přes 30°C. Pozdě odpoledne dostal tréninkovou nálož. Nátahová síla klesla, ale rychlost nijak výrazně. Na 50m rozptyl asi 40cm a kupodivu se mi dobře střílí i na blízko. Jak Jeneš udělal místo madla prkýnko, tak šíp má velmi malé stranové vyosení. Co mi vadilo se ukázalo jako výhoda. Opravdová rozkoš. Ještě nevím, jak bude cestovat tiller, takže se trochu bojím dělat nějaké značky na tětivě, ale už teď mohu zodpovědně prohlásit, že se jedná o špičkový nástroj. Handshock minimální a luk se chová předvídatelně. Že máme v Čechách roholukaře takovéto úrovně je naprostá pecka. Věřím, že nakonec se toho turka dočkáme

 

poznámka- teplik je napínací forma na dávání tětivy do luku. U luků uzavřených (a zvláště lepších libráží) bez formy skoro nejde tětiva nasadit. Známá teorie o nasazování tětivy za jízdy na koni…..podle mě je to blbost, nebo u hodně slabých a unavených lukůaprasymas2

Lukostřelecká bunda pro ošklivé počasí

Posted By on 29.12.2016

 

K těmto úvahám mne pudí několik zážitků, několik fobií a osobní zkušenost.

Prakticky na jakoukoliv lidskou činnost existuje dokonalý oblek. Žijeme v době ve které jsou lidé hýčkáni kosmickými materiály, nanotechnologiemi a největší hrozbou je, že se člověk dostane mimo signál mobilního operátora, případně omylem sní potravinu z Polska či od Babiše.

3D lukostřelba je poměrně specializovaná sportovní činnost mající specifické požadavky. Samozřejmě je možné vybrat si takovou trať (a počasí), aby se člověk nemusel přizpůsobovat ničemu.

Ale opravdový nadšenec jezdí tehdy, kdy má čas a ne tehdy kdy mu to odsouhlasí norský meteorologický model. A u Větví navíc bývalo zvykem rozplývat se nad krásou přírody a nápaditostí tratě…..což zpravidla souvisí i s náročným terénem.

Na pěkné počasí jsme připraveni prakticky neustále, ale počasí nevlídné nám bere komfort. Vadí zejména vodní srážky všeho druhu, chlad a vítr.

Většinou máme, zaplaťpámbu , na počasí vcelku štěstí a nic horšího než  že jsme párkrát pěkně zmokli se zatím nestalo, ale už jsem byl v životě párkrát v situaci , kdy nepřipravenost na počasí je v lepším případě hazard se zdravím a kodrcat se někam do tramtárie a pak jet zpátky protože je mi zima…. To je trapné.

Na vojně jsem jednou šel 12km v mrznoucím dešti- kdo tohle nezažil……počasí které na závodech zatím naštěstí nebylo. Ve výšce je teplo a u země mrzne. Déšť na všem čeho se dotkne okamžitě zamrzá a není možné vystrčit ani kousek kůže. To je počasí které mě opravdu děsí.

Další zajímavá zkušenost byla z Hájenka v Rokytnici, kam jsem občas jezdil se Sklepáky. Bylo 15-20°C pod nulou. Krásný prašánek a prázdná sjezdovka. Blbé bylo, že zima byla i nám. Přítomný polárník Marek Bičan- Čech žijící v Dánsku a chodící na čundry na točnu ukazoval výbavu na přechod Grónska. Ani molekula umělé hmoty. Filc, kůže, vlna, bavlna. Relativně tenké hadříky. Ale při mínus padesáti zase nemusí řešit vodotěsnost. Malá chyba v ergonomii znamená ohrožení života.

Na druhou stranu viděl jsem i himalájské domorodce v pantoflích jak křepce předbíhají bělošské trekaře oblečené od outdoorového specialisty za cenu slušného automobilu- mimochodem v Kathmandu si můžete koupit úplně všechno desetkrát levněji než v Evropě. Prostě jsou přizpůsobeni prostředí a nemusejí tak moc šaškovat.

Letos na ME v Saalbachu jsem byl mezi šťastlivci na bílém okruhu první den. Počasí se střídalo tak po deseti minutách , navíc ve značné nadmořské výšce a ve spojení s poměrně těžkým trekem.

Zajímavý zážitek je i dojít v ošklivém počasí skupinu střelců pořádajících na střeleckém stanovišti meditační seance.

Takže požadavek zní- vodotěsný neprofouknutelný oděv , který je poměrně odolný proti poškození (trny,větve, hrany kamenů). Neměl by být příliš těžký a v případě nutnosti být zabalitelný do co nejmenšího balíčku. Měl by umět udržet teplo, ale zároveň ho  nedržet, pokud je to žádoucí- například stoupání do kopce. Pak chci mít ruce v teple, když zrovna nestřílím. Nesmí vadit rukávy a nechci žádné kapsy na prsou, žádné poletující provázky a ozdoby. Když s sebou musím tahat nějaké krámy, tak batohu, nebo v tašce na opasku. Rád bych aby byl oděv dlouhý a kryl i stehna.

Taky nemám moc rád reklamy , identifikátory a na sport se nesmí používat maskáče. Oděvy s nápisy hlásajícími že přichází Pán Velkomožný Michal Sodja, reprezent ČR a nositel řady titulů, majitel realit a vozu Ford Mondeo Ghia…..to je trochu infra dignitatem.

Skoro každá lidská činnost má něco, co se blíží dokonalosti. Velmi dobré materiály a střihy mají vojáci, hasiči a policie. Ale nechci vypadat jako nikdo z nich a navíc to má vesměs strašné množství kapes . Krom toho u těchto složek konflikt rukáv- tětiva neznají.

Velmi dobré řešení je teplá vesta a slušně vyhovuje pončo. Vesta nekryje ruce a pončo vlaje  a občas zkazí střelu.

Po tátovi jsem měl  lyžařský anorak (větrovka s kapucí přetahovací přes hlavu). V podstatě něco velmi podobného oblekům amundsenovy výpravy v barvě světlé khaki (ne zelený). Ale někam mi zmizel.

heroes-explorer-anorak

Takže jsem pátral, jestli někdo nedělá něco podobného.

Dělá.

Stojí to majlant.

Dobře by šla upravit americká pláštěnka M43, kdyby se zrušila lega a knoflík na levé kapse a švédská „snowparka“ (pokud se sežene). Na té bych zase rád viděl na břiše kapsu „klokanku“ pro uložení rukou při čekání na metě. S armádními věcmi je navíc potíž že jsou k sehnání povýtce ve velmi malých velikostech.

m43_parka_m_1swedish

Pak jsou tady moderní výrobky. Když slevím ze svých požadavků, je nabídka poměrně široká.

Když vyřadím anoraky fleecové, tak asi za 1000CZK má firma Miltec výrobek kombat anorak. To je suma kdy člověku moc nevadí si něco dodělat, či přešít. Je to lehce pod pás, takže nesplňuje délkový požadavek, nehledě na obecně špatnou pověst výrobků této firmy. Materiál polyesterové mikrovlákno.

Český výrobce Tilak nabízí sice pravděpodobně dobře fungující anoraky z velmi hustě tkané bavlny která je prodyšná a když se namočí tak nabobtná a je nepromokavá. Má to zipy. Jeden bohužel na vnitřní straně bicepsu. Ceny tak 6000- 7000 CZK. Být výletník, asi je to super. Materiál není ripstop, takže asi není úplně nezničitelný.

tilak

Anoraky jsou k vidění  v Praze v Lidické ulici. Vypadá to jako takový šusťák. Krátké a malá volnost v ramenou. Našívat očka na rukáv bych se neodvážil.

Ve stejné Lidické ulici jsou k vidění anoraky od finské firmy Fjallraven. Jdou sehnat levněji než v Lidické. Materiál jakýsi G 1000, který vypadá jako stanovina. Střihy perfektní . Taky se mi o dost víc líbí než Tilak. Po straně má zipy na odvětrání. Po Vánocích s 30% slevou 5300 CZK. V podstatě dokonalá bunda No.8 stojí něco přes 12000CZK (455E). Asi bych z toho musel utrhat všechny kožené řemínky usnadňující manipulaci s bezpočtem zipů.

fj

Nakonec jsem se rozhodl pro šalamounské řešení. Kdo potřebuje bundičku (nijak naléhavě) která stojí majlant a to ještě musí trochu slevit ze svých představ? Mýša. Kdo není ekonomicky činný a raději dárek pod stromeček vyrobí? Mikuláš Sodja. Kdo se hlásí na uměleckou průmyslovku a potřebuje předložit ruční práci? Mikuláš Sodja. Kdo na tu práci bude kupovat materiál? Mýša……juch juch juchajdá- řešení je jasné.

Materiál- vlna. Materiál který hřeje i mokrý a je blbě promokavý. Nicméně když nacucne, docela dost váží. Hezky odvádí pot od těla a je prakticky bezúdržbová. Sukno 100%vlna gramáž 720g/m2 cca 600 CZK bm (1.5m2)

Bavlna stanovka- další poměrně těžký materiál, ale ve spojení s impregnací použitelný samostatně. Gramáž 300g/m2. Materiál 100%bavlna , cena 198CZK za bm.

Režné plátno bavlna -len . Silné a velmi odolné 150 CZK

A nakonec pecka- při koukání na kosmický materiál ventile jsem si uvědomil, že je to v podstatě sypek používaný na peřiny. Cena cca 150 korun.

Takže na anorak- trochu zbytečně bytelný – jsem nakoupil 3m sukna (to je velmi velkorysé množství skoro na dvě bundy) a 3m plátna. I s poštovným cca 1700CZK. Materiál byl odevzdán Mikulášovi a uvidíme. O výsledku podám hlášení.

Nicméně jsem to nevydržel s trpělivostí a ještě koupil v místním obchodě 3m sypkoviny a 3m plátna bavlna-len (900 CZK). Další výdaj bylo 50 korun na barvy duha- nechci bílou bundu. To už jsme sice na ceně bundy od Mil- tecu, ale ta radost z výroby.

Nejsem bohužel žádná švadlena, takže výrobek je odpudivý, ale funguje. Spodní vrstva plátno, vrchní sypek. Na střihy jsem se vykašlal a vystříhnul jsem anorak tak, že jsem se změřil přes prsa, a přidal cca 5cm na poloměru. Oba hadry jsem položil na sebe a vystříhl téčko s rukávem v podpaždí trochu velkorysejším, aby bylo možno vzpažit. Tím pádem na ramenou žádné švy. Ale taky se to dá řešit ergonomičtějším způsobem a ramena prostě zesílit, jako to dělá Fjallraven. Na vnější straně levého rukávu jsou dvě řady oček , používaných , tuším, k zapínání podprsenek, ale asi by stejně dobře šla použít oka na rychlošněrování u bot, nebo dva pruhy kůže, či plátna , s dírkami. Kapucu jsem okopíroval ze Švédského anoraku , ale trochu jsem ji zmenšil. Počítal jsem palec ne 2.5, ale pouze 2 cm.

Zhruba 3 hodiny práce na singrovce. Podruhé už to půjde lépe.

Ještě jsem rozparek překryl klínem. Celý výrobek je navoskován.

Otestováno při teplotě slabě pod nulou na Brdech. Chození, dřepění na pařezu atd. Dále na střelnici rovněž při teplotě pod nulou. Vrstvy na těle : ruské tričko „fufajka“, vlněný svetr, anorak

Očividné chyby:

– Je potřeba si změřit opravdové rozměry těla. Změřit rozměr v ramenou přes záda a přes prsa. Rukávy je dobré udělat spíš delší a širší. Vzhledem ke šněrování se pak stejně těsně utáhnou a alespoň se do nich dobře leze s libovolnou tloušťkou vrstev.¨

– Kapsu klokanku jsem měl udělat třívrstvou. Což snadno přešiji.

– možná by bylo dobré udělat v podpaždí nějaké zapínání. Nevím jak by se větrovka chovala při namáhavém výstupu do kopce. Jde to rovněž řešit uvolněním v pase. Při střelbě nic nepřekáží a šněrované předloktí úplně stačí. Pohyblivost dostatečná a anorak hezky odolává větru i mrznoucí mlze. Kapuce je úplně přesně tak, aby nepřekážela při střelbě a přitom kryla obličej. Zvažoval jsem olemovat kapuci kožešinou, ale zatím nebylo počasí aby se mi na okraji tvořily zmrazky. Další pokusy budou asi dokonalejší.

Šňůrky u krku nevadí, protože jdou zastrčit dovnitř

img_0388img_0389strih7strih6oblek

Šťastné Vánoce a veselý rok 2017 Přejí Pražské Větve IQ60

Posted By on 23.12.2016

OLYMPUS DIGITAL CAMERA