Lukostřelecká bunda pro ošklivé počasí

Posted By on 29.12.2016

 

K těmto úvahám mne pudí několik zážitků, několik fobií a osobní zkušenost.

Prakticky na jakoukoliv lidskou činnost existuje dokonalý oblek. Žijeme v době ve které jsou lidé hýčkáni kosmickými materiály, nanotechnologiemi a největší hrozbou je, že se člověk dostane mimo signál mobilního operátora, případně omylem sní potravinu z Polska či od Babiše.

3D lukostřelba je poměrně specializovaná sportovní činnost mající specifické požadavky. Samozřejmě je možné vybrat si takovou trať (a počasí), aby se člověk nemusel přizpůsobovat ničemu.

Ale opravdový nadšenec jezdí tehdy, kdy má čas a ne tehdy kdy mu to odsouhlasí norský meteorologický model. A u Větví navíc bývalo zvykem rozplývat se nad krásou přírody a nápaditostí tratě…..což zpravidla souvisí i s náročným terénem.

Na pěkné počasí jsme připraveni prakticky neustále, ale počasí nevlídné nám bere komfort. Vadí zejména vodní srážky všeho druhu, chlad a vítr.

Většinou máme, zaplaťpámbu , na počasí vcelku štěstí a nic horšího než  že jsme párkrát pěkně zmokli se zatím nestalo, ale už jsem byl v životě párkrát v situaci , kdy nepřipravenost na počasí je v lepším případě hazard se zdravím a kodrcat se někam do tramtárie a pak jet zpátky protože je mi zima…. To je trapné.

Na vojně jsem jednou šel 12km v mrznoucím dešti- kdo tohle nezažil……počasí které na závodech zatím naštěstí nebylo. Ve výšce je teplo a u země mrzne. Déšť na všem čeho se dotkne okamžitě zamrzá a není možné vystrčit ani kousek kůže. To je počasí které mě opravdu děsí.

Další zajímavá zkušenost byla z Hájenka v Rokytnici, kam jsem občas jezdil se Sklepáky. Bylo 15-20°C pod nulou. Krásný prašánek a prázdná sjezdovka. Blbé bylo, že zima byla i nám. Přítomný polárník Marek Bičan- Čech žijící v Dánsku a chodící na čundry na točnu ukazoval výbavu na přechod Grónska. Ani molekula umělé hmoty. Filc, kůže, vlna, bavlna. Relativně tenké hadříky. Ale při mínus padesáti zase nemusí řešit vodotěsnost. Malá chyba v ergonomii znamená ohrožení života.

Na druhou stranu viděl jsem i himalájské domorodce v pantoflích jak křepce předbíhají bělošské trekaře oblečené od outdoorového specialisty za cenu slušného automobilu- mimochodem v Kathmandu si můžete koupit úplně všechno desetkrát levněji než v Evropě. Prostě jsou přizpůsobeni prostředí a nemusejí tak moc šaškovat.

Letos na ME v Saalbachu jsem byl mezi šťastlivci na bílém okruhu první den. Počasí se střídalo tak po deseti minutách , navíc ve značné nadmořské výšce a ve spojení s poměrně těžkým trekem.

Zajímavý zážitek je i dojít v ošklivém počasí skupinu střelců pořádajících na střeleckém stanovišti meditační seance.

Takže požadavek zní- vodotěsný neprofouknutelný oděv , který je poměrně odolný proti poškození (trny,větve, hrany kamenů). Neměl by být příliš těžký a v případě nutnosti být zabalitelný do co nejmenšího balíčku. Měl by umět udržet teplo, ale zároveň ho  nedržet, pokud je to žádoucí- například stoupání do kopce. Pak chci mít ruce v teple, když zrovna nestřílím. Nesmí vadit rukávy a nechci žádné kapsy na prsou, žádné poletující provázky a ozdoby. Když s sebou musím tahat nějaké krámy, tak batohu, nebo v tašce na opasku. Rád bych aby byl oděv dlouhý a kryl i stehna.

Taky nemám moc rád reklamy , identifikátory a na sport se nesmí používat maskáče. Oděvy s nápisy hlásajícími že přichází Pán Velkomožný Michal Sodja, reprezent ČR a nositel řady titulů, majitel realit a vozu Ford Mondeo Ghia…..to je trochu infra dignitatem.

Skoro každá lidská činnost má něco, co se blíží dokonalosti. Velmi dobré materiály a střihy mají vojáci, hasiči a policie. Ale nechci vypadat jako nikdo z nich a navíc to má vesměs strašné množství kapes . Krom toho u těchto složek konflikt rukáv- tětiva neznají.

Velmi dobré řešení je teplá vesta a slušně vyhovuje pončo. Vesta nekryje ruce a pončo vlaje  a občas zkazí střelu.

Po tátovi jsem měl  lyžařský anorak (větrovka s kapucí přetahovací přes hlavu). V podstatě něco velmi podobného oblekům amundsenovy výpravy v barvě světlé khaki (ne zelený). Ale někam mi zmizel.

heroes-explorer-anorak

Takže jsem pátral, jestli někdo nedělá něco podobného.

Dělá.

Stojí to majlant.

Dobře by šla upravit americká pláštěnka M43, kdyby se zrušila lega a knoflík na levé kapse a švédská „snowparka“ (pokud se sežene). Na té bych zase rád viděl na břiše kapsu „klokanku“ pro uložení rukou při čekání na metě. S armádními věcmi je navíc potíž že jsou k sehnání povýtce ve velmi malých velikostech.

m43_parka_m_1swedish

Pak jsou tady moderní výrobky. Když slevím ze svých požadavků, je nabídka poměrně široká.

Když vyřadím anoraky fleecové, tak asi za 1000CZK má firma Miltec výrobek kombat anorak. To je suma kdy člověku moc nevadí si něco dodělat, či přešít. Je to lehce pod pás, takže nesplňuje délkový požadavek, nehledě na obecně špatnou pověst výrobků této firmy. Materiál polyesterové mikrovlákno.

Český výrobce Tilak nabízí sice pravděpodobně dobře fungující anoraky z velmi hustě tkané bavlny která je prodyšná a když se namočí tak nabobtná a je nepromokavá. Má to zipy. Jeden bohužel na vnitřní straně bicepsu. Ceny tak 6000- 7000 CZK. Být výletník, asi je to super. Materiál není ripstop, takže asi není úplně nezničitelný.

tilak

Anoraky jsou k vidění  v Praze v Lidické ulici. Vypadá to jako takový šusťák. Krátké a malá volnost v ramenou. Našívat očka na rukáv bych se neodvážil.

Ve stejné Lidické ulici jsou k vidění anoraky od finské firmy Fjallraven. Jdou sehnat levněji než v Lidické. Materiál jakýsi G 1000, který vypadá jako stanovina. Střihy perfektní . Taky se mi o dost víc líbí než Tilak. Po straně má zipy na odvětrání. Po Vánocích s 30% slevou 5300 CZK. V podstatě dokonalá bunda No.8 stojí něco přes 12000CZK (455E). Asi bych z toho musel utrhat všechny kožené řemínky usnadňující manipulaci s bezpočtem zipů.

fj

Nakonec jsem se rozhodl pro šalamounské řešení. Kdo potřebuje bundičku (nijak naléhavě) která stojí majlant a to ještě musí trochu slevit ze svých představ? Mýša. Kdo není ekonomicky činný a raději dárek pod stromeček vyrobí? Mikuláš Sodja. Kdo se hlásí na uměleckou průmyslovku a potřebuje předložit ruční práci? Mikuláš Sodja. Kdo na tu práci bude kupovat materiál? Mýša……juch juch juchajdá- řešení je jasné.

Materiál- vlna. Materiál který hřeje i mokrý a je blbě promokavý. Nicméně když nacucne, docela dost váží. Hezky odvádí pot od těla a je prakticky bezúdržbová. Sukno 100%vlna gramáž 720g/m2 cca 600 CZK bm (1.5m2)

Bavlna stanovka- další poměrně těžký materiál, ale ve spojení s impregnací použitelný samostatně. Gramáž 300g/m2. Materiál 100%bavlna , cena 198CZK za bm.

Režné plátno bavlna -len . Silné a velmi odolné 150 CZK

A nakonec pecka- při koukání na kosmický materiál ventile jsem si uvědomil, že je to v podstatě sypek používaný na peřiny. Cena cca 150 korun.

Takže na anorak- trochu zbytečně bytelný – jsem nakoupil 3m sukna (to je velmi velkorysé množství skoro na dvě bundy) a 3m plátna. I s poštovným cca 1700CZK. Materiál byl odevzdán Mikulášovi a uvidíme. O výsledku podám hlášení.

Nicméně jsem to nevydržel s trpělivostí a ještě koupil v místním obchodě 3m sypkoviny a 3m plátna bavlna-len (900 CZK). Další výdaj bylo 50 korun na barvy duha- nechci bílou bundu. To už jsme sice na ceně bundy od Mil- tecu, ale ta radost z výroby.

Nejsem bohužel žádná švadlena, takže výrobek je odpudivý, ale funguje. Spodní vrstva plátno, vrchní sypek. Na střihy jsem se vykašlal a vystříhnul jsem anorak tak, že jsem se změřil přes prsa, a přidal cca 5cm na poloměru. Oba hadry jsem položil na sebe a vystříhl téčko s rukávem v podpaždí trochu velkorysejším, aby bylo možno vzpažit. Tím pádem na ramenou žádné švy. Ale taky se to dá řešit ergonomičtějším způsobem a ramena prostě zesílit, jako to dělá Fjallraven. Na vnější straně levého rukávu jsou dvě řady oček , používaných , tuším, k zapínání podprsenek, ale asi by stejně dobře šla použít oka na rychlošněrování u bot, nebo dva pruhy kůže, či plátna , s dírkami. Kapucu jsem okopíroval ze Švédského anoraku , ale trochu jsem ji zmenšil. Počítal jsem palec ne 2.5, ale pouze 2 cm.

Zhruba 3 hodiny práce na singrovce. Podruhé už to půjde lépe.

Ještě jsem rozparek překryl klínem. Celý výrobek je navoskován.

Otestováno při teplotě slabě pod nulou na Brdech. Chození, dřepění na pařezu atd. Dále na střelnici rovněž při teplotě pod nulou. Vrstvy na těle : ruské tričko „fufajka“, vlněný svetr, anorak

Očividné chyby:

– Je potřeba si změřit opravdové rozměry těla. Změřit rozměr v ramenou přes záda a přes prsa. Rukávy je dobré udělat spíš delší a širší. Vzhledem ke šněrování se pak stejně těsně utáhnou a alespoň se do nich dobře leze s libovolnou tloušťkou vrstev.¨

– Kapsu klokanku jsem měl udělat třívrstvou. Což snadno přešiji.

– možná by bylo dobré udělat v podpaždí nějaké zapínání. Nevím jak by se větrovka chovala při namáhavém výstupu do kopce. Jde to rovněž řešit uvolněním v pase. Při střelbě nic nepřekáží a šněrované předloktí úplně stačí. Pohyblivost dostatečná a anorak hezky odolává větru i mrznoucí mlze. Kapuce je úplně přesně tak, aby nepřekážela při střelbě a přitom kryla obličej. Zvažoval jsem olemovat kapuci kožešinou, ale zatím nebylo počasí aby se mi na okraji tvořily zmrazky. Další pokusy budou asi dokonalejší.

Šňůrky u krku nevadí, protože jdou zastrčit dovnitř

img_0388img_0389strih7strih6oblek

Šťastné Vánoce a veselý rok 2017 Přejí Pražské Větve IQ60

Posted By on 23.12.2016

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Měření luku

Posted By on 6.10.2016

Na MČR ve 3D lukostřelbě v Sedmihorkách bylo k vidění něco dosud nevídaného. Relativně nový člen Svazu je inženýr z Moravy, pracující hodně v Německu a zabývající se laboratorními měřeními. Přinesl si velmi neobvyklé měřící přístroje a čidla a s nimi měřil chování luku při výstřelu. Rychlost šípu, délku a sílu nátahu, alei i stacking jsme schopni změřit, ale tohle je skutečně neobvyklé.

Výstupy z měření jsou bohužel jenom pro měřené, aby se nejednalo o reklamu, ale byly velmi zajímavé. Přístroje změřily velmi přesně rychlost a pravidelnost doznívání vibrací (každý luk má handshock), ale i nepravidelnost chodu ramen. Osobně mě překvapilo, že luk se chová rozdílně při vypouštění 3 prsty pod a mediterran. Ale víceméně potvrdily pocitové dojmy. Tlumiče na tětivě nemají na handshock vlivimg_0061

Mistrovství Evropy 3D IFAA Saalbach- Hinterglemm očima primitiva

Posted By on 4.7.2016

Na ME ve 3D v Saalbachu se chystala mohutná česká výprava. Potvrzovali jsme pořadateli účast 38 střelců. Bohužel v kategorii primitivů jsme byli jenom tři. Já (Mýša) za Větve, pan Strakapoud Miklíček za Itaclub a Renka Nováková za Falcon.

Měli jsme objednané vcelku luxusní apartmány , kde měla bydlet rodina Provazníkova, Ita, Vavrda, Bob, pan Velkostatkář a Jarda Tomek, který nakonec musel v Budějovicích do hospody a nikam nejel.

Zbytek výpravy bydlel jinde

Těsně před odjezdem nám k celkem drahému bydlení Rakušáci přirazili ještě 50E za úklid a asi 10E za to, že dýcháme

m46m19

 

Vyrazili jsme s Ivetou bez Jardy, zato s velkoryse naloženým vozidlem. Vezli jsme jídlo, pití, nádobí, kafe, luky, šípy, dílenské opravárenské vybavení, vlajky, vuvuzely, rachtadla……..

Před Salzburgem staví Ita u pumpy, kde je velké množství historicky vypadajících českých sportovních autíček na cestě ze Sardinie. Nálada je vynikající

m18

Cesta byla moc krásná. Od Salzburgu jsme jeli na jih krajem Adolfa Hitlera a jeho Orlího hnízda krásným kaňonem. U Zell am See správně odbočujeme do hor a nacházíme Hinterglemm i barák. Vzápětí přijíždí Petr Dlesek pro doklady k registraci a jdeme se všichni zapsat. Ačkoli se nesmí na trati kouřit, dostáváme zapalovače.

V neděli ráno musíme s Robertem na brífing kapitánů pro informace. Pak si jdu s Provazníky střelit cvičný okruh za 10E a večer jdeme na průvod. Průvod slušně proprší a tak je to i v pondělí.

V pondělí jdeme bílý okruh s názvem Top of EBHC. Slovem My jsou míněni : Primitivní muži, primitivní ženy a veteráni BB (Milan Hladil a Štefan Myšiak)Znamená to že se jedná o nejvýše položený okruh, nejtěžší a chodecky nejnáročnější. Celý okruh je postaven nad hranicí lesa ve výšce 2100m.n.m. V lanovce máme pocity jako ve startujícím letadle. Hučení v uších….

Na shromaždišti je atmosféra jako na Woodstocku. Tam jim taky sprchlo a odpůrkyně podprsenek se vrhaly do bláta. Tady sice žádné takovéto uvolněnosti nebyly, ale alespoň to Rakušáci zkusili vyvoláváním vlnění a optimistickou hudbou. Čvach, čtvacht, blemc čvacht.

m36

 

Nahoře jsou tři stupně nad nulou, lehce prší a je tam místy sníh.

Zato potkávám spousty kamarádů. Rád vidím švýcarského primitiva Láďu Drábka i holanďanku Lindu.

 

 

Sestupujeme v pěti až šestičlenných skupinách opatrně lavinovým svahem s klesáním cca 45°. Terén jsou šutry místy porostlé lišejníkem, v ďolíkách i borůvkami. Pak vstupujeme mezi lavinové bariéry a klesání se ještě zvětšuje. Jdeme kolem páru vcelku slušných lyží po lyžaři, kterého tam v zimě zachraňoval vrtulník. Trochu si říkám jakého blba tam asi napadlo jezdit. Zároveň si intenzivně uvědomuji, že tohle půjdeme i nahoru. Poučka , že v případě nebezpečí třikrát zahoukají a my máme běžet do domečku u lanovky mi přijde srandovní. Z těchto atletů tam řada asi ani nedojde. Vláčejí s sebou nesmyslně narvané batohy. Dva batohy nesu skupině nahoru, protože oba majitelé vypadají že umřou. Nahoře si Rakušák vytahuje cigaretu, takže mu batoh vracím. Vzdálenosti jsou impozantní a za některými terči jsou zástěny. Kupodivu se moc nelámou šípy, protože lišejník je dost hutný.

mm30

Tři terče dávám velmi pěkně na první pokus. Pak přichází mlha. Kupodivu nás to i tak baví. Střílíme opravdu instinktivně a zásahy identifikujeme po zvuku. Bohužel odvrácenou stranou této zábavy je , že vyrábí outy, tedy že přicházíme o body. Zhruba po osmi terčích je kuřárna a kiosek, kde si může člověk koupit za 40 korun kafe a za 80 korun žemli.

U kiosků se taky potkáváme s primitivními děvčaty, což je milé.

Luk celkem hbitě reaguje na změny počasí a teplot, což je naopak nemilé.

V sedle pod vrcholem si přilákávám ovečku a pokouším se dělat selfíčko, což není lehké, protože telefon nemá čelní kameru.

Tři terče před koncem je trochu problém. Skupina ve předu si všimla že je mlha a déšť a čeká na lepší počasí. Sice ji technicky můžeme předejít a terč si pak dostřelit, ale to je v lavinovém svahu pravidlo k smíchu. Sklon je větší než 45° a budeme rádi, když těch 300 výškových metrů k lanovce překonáme bez fraktur a infarktů.m31

 

 

Ostatně vrtulník zasahoval třikrát. Dvě komplikované zlomeniny, jednou infarkt.

Po 30 minutách v dešti a mlze se opatrně ptám, jestli už někdo namaloval želvu. S překvapením zjišťuji že z těch padesáti lidí ve frontě to nikoho nenapadlo. Rychle vyrábím olejovým fixem na lavinovou bariéru želvu a počasí se během sedmi vteřin mění. Tato historka má ještě drobné dozvuky.

V středu mi na banketu předsedů vypráví Prezident Loef Smith jak u nich v Jižní Africe kouzelnice způsobila lokální přírodní katastrofu. To znám, protože v tom měl prsty můj kamarád Pavel Štingl

V úterý jdeme na nejhezčí trať jakou jsem kdy viděl. Je hezky, sluníčko. Vezou nás traktorvláčkovým šnelcukem na konec údolí, kde je jakýsi přírodní zábavní park a Rakušané se tam mohou za 30 EUR pověsit. Alpské louky a ze všech stran do údolí padají vodopády. Bohužel kapitán skupiny je bývalý důstojník vojenského námořnictva NDR, takže bez focení, bez přešlapů, podepsané šípy…první člověk který zná knihu pravidel nazpaměť. Už ho znám z Francie, kde nás taky celý den buzeroval, takže mě vítá radostně. Alespoň mluví anglicky a rusky. To je vzácnost. Většinou jsou kapitán i oba zapisovači Rakušáci, nebo Němci a něco si mezi sebou chrochtají o mých bodech, jinou řeč neuměje. Pošasí je stabilní, takže nástřel je víceméně normální. Na nohou mám promočené smradlavé vojenské půlitry.

m3

 

Ve středu si už beru pantofle z Vietnamu. Víc než terén mě trápí mravenci. Na pantofle jsem zvyklý a k překvapení Němců při pádech z hory chytám já je. Ve skupině čtyři němci- jeden trochu mluví anglicky a Švýcar Alain nemluvící německy, ale francouzsky a italsky . Ze vzdoru hlásíme italsky. Skupina je trochu depresivní. Není se s kým bavit, připadám si trochu jako „nejlepší kamarádka na randeti“ a nikomu nám to moc nejde. Je to trochu depresivní Standart 3D, který u nás zaplaťpámbu nestřílíme. Dva šípy na terč a body naskakují zvolna.

Trochu zpestření je, když nás u kuřárny dochází dívčí skupina a jde hřadovat do mraveniště. S mobilem číhám na výskok, ale je tam maršál, takže mobil zase schovávám. O výskok dějiny přišly.

m45

 

Mravenci jsou všude a nesmí se na ně šlapat, což nejde.

Večer je banket pro prezidenty, kam jdu pletichařit, protože Němci mají radikální návrhy pro světovou radu a potřebuji taky vyjednat ME v Čechách. Velice nás rušily dvě pěkné servírky v dirndlech. To je takový tyrolský kroj který je něco jako polička na ňadra, která na ní leží a ty se máš dívat do očí. Oční nerv je pak strašně přetížený.

dirndl

 

Ve čtvrtek máme volno a venku probíhají čtyři roční období. Myslím na holky na bílém. Jak se ukázalo tak zbytečně, protože Rakušáci už bílý okruh neotevřeli.

V pátek se má střílet v podstatě stejné 3D, jako u nás, jenom trochu dál. Vyrážím opět v pantoflích, ale Robert mě varuje, že okruh je v rašeliništi.

Nádhera. Krásný rozhled.

m9

Na 6. terči mám 78 bodů. Paráda. Bohužel kuřácká přestávka a dva outy. Z toho jeden na bizona. Pak už se chytám. Komora, skorokomora, out- ale ten dali všichni, skorodvacka, nepochopitelný out a kuřácká přestávka. Pak komora a na dalším terči šíp mizí v rašelině, potom outy než si nacházím šíp „trefovač“ na posledním terči před kuřáckou přestávkou. Pak už si dávám jenom jeden out na maximálkách. Ostatní proměňuji.

Bodově mizérie, ale družstvu přesto unikám o 40 bodů.

V zásadě je mi to pumpička, protože soutěž jsem vzdal víceméně už po pondělním debaklu. Přesto očekávám spíš postup než sestup. Na 31. místo ze zhruba 100 střelců

 

Pro jistotu jsem se pokusil šlohnout bedničku s výsledky, ale chytili mě po dvou metrech.

Večer je vyhlášení. Až na řídké vyjímky mají všichni národní dresy, nebo klubové dresy. Já mám tričko našeho vlčího bratrstva a CZE na zádech. Je tam hodně Jindřichů Mikolášů, protože Strakapoud šmelí dresy. Ze mě se hbitě stává Holanďan, protože Vavrda touží po holandském kloboučku. Vyměňuji za svůj mnohem kvalitnější klobouk, ale vzápětí dostávám ještě jeden návdavkem.

Moc mě to tam nebaví, protože hudba dělá kravál že nejde mluvit a pivo stojí tolik, že nejde pít.

Vyhlašování je v němčině s přebuzeným překladem, že tomu skoro nerozumím.

Češi získávají 6 medailí, takže jsme úspěšná výprava. Radost mi dělají. Nejšťastněji vypadají obě medailová juniorská děvčata Lucka a Majda.

Trochu nás namíchli, protože kartičku na lanovky bez které nejde střílet nám dali k proplacení. Ostatní ji dostali zadarmo. To že na ní je sleva na taxíky a městský bazén je chabou útěchou.

Ráno zabalíme a jedeme s Ivetou nach Budějovice. Cestou si ještě dáváme jídlo na břehu jezera chladného v křovích stinných. Pak krátce pomluvit budějovické pivo v podniku zrádce Jardy Tomka a hajdy domů. Doma čeká dítě s vysvědčením. Má kliku, že jsem unaven.

20160702_114532 (2)

Výroční Randezvous TJBD. Cestopis očima předsedy

Posted By on 6.6.2016

 

Version 2

Po zhruba osmi letech vytrvalého tlaku se podařilo přemluvit další členy PVIQ60 k návštěvě výročního Randezvous německých tradičních lovců. Dokonce se podařilo vylákat z jeho doupěte zamřelého jezevce Habakuka.

Randezvous je neveřejná akce které se zúčastňuje obyčejně kolem 70 lidí a je v mnoha ohledech naprosto mimořádná. Tradičně se odehrává na konci Velikonočního období, na svátek Těla a krve Páně,  kdy má spolková země Bavorsko  církevní prázdniny.

s13Na Randezvous mne poprvé pozval President a diktátor TJBD slovutný pan Alois Hofherr , s nímž jsem se sblížil v roce 2008 v Jižní Korei. Zde probíhal Světový festival tradiční lukostřelby kde pořadatel chtěl po účastnících aby měli kostým. Já měl kostým z Hamleta, Alois byl převlečen za bavorského pašeráka soli. Moc se tam nestřílelo, takže jsme hlavně kouřili.

Původní sestava byla vymyšlena na jedno auto s plánem- doktor Szel (dříve Sova) ke mně přijede na oběd i s potomky , naobědvám je a pak pojedeme do Bavor. Překvapivě o účast projevil zájem i Napeska a ještě překvapivěji Dawsa. Posledního zmíněného jsem už podezříval, že už má v plánu jenom šoupat ponožkami na vyleštěné podlaze, neboť provozuje kjůdo.

Všechny jsem v řádném termínu přihlásil na Randezvous, ale reakce Němců byla odrazující. Napařili nám plné startovné na celý týden a napsali, že je omezený počet účastníků, zvláště hostů.To jsme si pochopitelně vyložili jako neradost z naší účasti, ale nekonec vše dobře dopadlo.

V pátek 27.5. opravdu přijelo zlínské vozidlo krvavého řezníka doktora Szela (dříve Sovy) naplněné zmíněným otrlým mazákem a jeho dvěma potomky. Dle dohody byli nasyceni dvouchodovým francouzským menu, ale kafe jsme nestihli, protože přijelo Větvové vozidlo. Moje bagáž byla naložena k doktorovi Szelovi (dříve Sova), protože má velké auto, já k Dawsovi, protože zase až tak velké není.

Od Plzně jsme začali v protisměru potkávat konvoje US army. Což uvádělo do vytržení zvláště Napesku, který kdyby nebylo války ve Vietnamu, tak by musel chodit nahý. Popravdě se nám to líbilo všem a z okna jsme vystrčili vlajku Pražských

s10

Až do Německa probíhala cesta v pořádku. V Německu ovšem za první dědinou dobře známý „umleitung“, který nás stočil k severozápadu. Po chvíli jsem začal jevit nervozitu a vyžádal si mapu, na kterou jsem díky stařecké vetchozrakosti neviděl. Brejle byly v druhém autě. Dawsa zajel ohleduplně na lesní cestu, kde nebyla vidět ani ta mapa.

No- vše dopadlo dobře a cestu jsme našli ihned – respektive jsme jí neztratili, protože jsem jeli dobře.

Po chvíli se na obzoru objevila výrazná silueta hradu Flossenburgu a už nešlo zabloudit. Tady jsme vlastně v Čechách, protože tržní město Floss a i Flossenburg získal Karel IV. Od rýnského falckraběte Ruprechta a připojil je k Českých zemím.

A už jsme na tábořišti. Není tu moc lidí, protože probíhá závod loveckými hroty. No nic- těch pár co tu jsou zdravime a jdeme si postavit tábor. Tábor má v duchu husitských spanilých jízd obranný charakter. Oba vozy blatník na blatník, kolem do kruhu 4 stany. Doktor Szell (dříve Sova) nechtěl dovolit abychom do střechy jeho vozu udělali otvor na vlajkovou žerď, tak jsme mu ji alespoň přivázali k ráfku kola.

Potom jsme rychle šli na okruh střílený loveckými šípy, ale kousek za námi šla rota sklízečů, což jsme nevydrželi s nervy.

V táboře čekal kamarád Jesse, voják americké armády ze základny Hohenfels, což je legrace, protože na vojně jsem měl 2. lehký obrněný pluk v referátě. Měl sebou dvě starší děcka, ale ukázalo se, že jsou to taky američtí vojáci, jenom mladší. Jesse přitáhl tři bedny obsidiánu a pazourku na třískání, protože v červnu se vrací do USA. Udělal nám radost, protože se učí střílet palcem.

K večeři byly různé pamlsky z holandské trouby, vynikající bavorské pivo, strašná irská whisky a lahodná skotská. Rovněž různé pamlsky z bedny od roentgenu Bundeswehru z majetku doktora Szella (dříve Sovy).

s6s7

A ráno ta krása. Opakovaně jsme se shodli na tom, že takhle postavené 3D se asi nejvíc blíží naší představě o 3D. Většina terčů byla postavena tak, jak by zvíře vypadalo, kdyby bylo loveno. Buď terč, nebo střelec v krytu. Nic nebylo postaveno tak aby to byla „výzva“, ale jiné zásahy než na „komoru“ nejsou reflektovány. Při okruhu loveckými šípy jsou mizerné zásahy dokonce penalizovány. Pokusy jsou tři. Většinou si střelec může vybrat. Luky se používají lovecké, karbonové šípy jsou zakázány. Kladkové luky připuštěny nejsou, ale nejsou zde k vidění ani terčové luky .

s11

Všechny terče jsou soukromé a majitel je zhusta i staví.

V Čechách by takový závod asi zaznamenal menší zájem, protože to jednak není závod – ego zůstane hladové- a navíc je velmi náročný jak pro stavitele, tak pro střelce. Lovci staví kompozice. Kozoroh na skále, rodina bobrů u potoka, stádo srnek, vlci trhající kořist………pokud má následovat vodní scenérie, tak se pochoduje půl kilometru k vodě. Žádné „vyplňovací“ terče nejsou. Všechno má svůj smysl a někdy i humor.

s2

 

s8České výpravy se ujal samotný prezident Alois se svou stařičkou fenkou Finjou, která si žije svůj život. Hned na začátku jsme se domluvili, že nebudeme výsledky psát. Jde o pocit. Terče jsou opravdu krásně umístěné a některé navíc dost naturalistické. Ačkoli optických klamů moc není, je třeba se vrcholně soustředit a ne vždy se podaří komoru trefit napoprvé. Obdivujeme Dawsu, který má yumi a šípy které vůbec nejdou sehnat. Trať se (dle Dawsy) nachází na abyssálních hypidiomorfně zrnitých ( a navíc denudovaných)vyvřelinách porostlých borůvčím, tedy dle nálezu geologa prostředí pro šípy krajně nepřátelském. Přesto k prvním škodám na šípech došlo až odpoledne, a sice ztrátou po furiantském výstřelu mimo.

Dopolední část končila opravdu mimořádně jímavou scenérii ibexe a pumy na mohutném skalním suku.

s1

Odpoledne odpočatí, nasycení a natěšení jsme vyrazili na druhou (a zajímavější ) část okruhu. Již třetí terč (sokolík na bidle) stál předsedu nepovedený šíp. Který se napřed odrazil nahoru a zpátky, při druhém pokusu doleva a dolesa.

Pak následovala zmíněná smečka požírající prase, a Dawsovi osudná bobří rodina. Krásná kompozice byla v ruinách mlýna. Miniaturní sovička na pantu – mě se nesklopila , protože jsem prostřelil sovičku i s pantem- a rys. Sovička chtěla odvahu. Pak mufloun přes vodopád…..za zmínku stojí kompozice vydra, ledňáček, volavka – stříleli jsme ledňáčka a volavku- , či krokodýl syčící na gaviála.

s4

Obloha potemněla a v dálce někdo tahal plechy. Vypadalo to, že konec Světa se blíží, takže uvolněná část výpravy střílející na všechny terče neuvolněnou trochu znervózňovala.

Na tábořiště jsem dorazili jentaktak, nacpali bagáž a obsidián do aut a spadlo na nás nebe. Domů jsme jeli v dešti. V Bavorsku byly povodně . Příjezd domů byl v příjemných 6 hodin. Nebýt umleitungu, trvá cesta Radotín- Saint Otzen cca 2 hodiny.