Conquest cup 2019

Posted By on 31.5.2019

Letos jsme sestavili tým ve složení Ajuta, Anička, Mýša a Eddie za účelem vyhrát Istanbulský pohár na oslavu dobytí Konstantinopole Mehmedem Dobyvatelem. Tomu se tento čin podařil , za přispění Maďarských dělostřelců, 29.5.1453. Díky tomu se na konci května koná nákladná lukostřelecká soutěž za účasti mnoha zemí.

DSC00507

Eddieho rozhněvalo že si zlámal prsty, takže účast odřekl a Turci náhradníka nepovolili.

Výprava oslabená o jednu osobu se ubytovala v hotelu Hilton na břehu Zlatého Rohu a prakticky hned se začala socializovat. Večer byla slavnostní večeře z krabičky za účasti starosty Istanbulu a hromadné focení doprovázené exotickou janičářskou kapelou. Starosta Istanbulu projevil v projevu nadšení z vysoké úrovně střelců a skutečnosti že se tak děje právě o Ramadánu . Vynikající střelci se sešli na terase hotelu Hilton kde se socializovali asi do 4 hodin ráno.

Každý střelec se mohl přihlásit do dvou soutěží. Terčové a flightu, nebo do dvou ve flightu. Češi se přihlásili do terčovky a flightu. Organizace byla velmi výpravná a nákladná. Po celou dobu turnaje na recepci hotelu seděly dvě krásné Turkyně, z nichž jedna našla, jako obvykle, zalíbení v Ajutovi a ve čtvrtek se s ním loučila o poznání vřeleji než s ostatními střelci.

61508498_2325716344213824_3293507452309340160_n

DSC00451

DSC00439

V pondělí odpoledne proběhla kvalifikace v terčové střelbě. Napřed ženy, potom muži. Systém byl takový, že napřed se střílelo 7×9 šípů. Ženy na 60, muži na 70m. Střelnice se nachází v nejpravověrnější části Istanbulu a je orientovaná k severozápadu, takže čím později odpoledne se střílí, tím více svítí do očí. Muži začali střílet o páté odpoledne a kolem šesté se zvedl vítr, který se mezi domy točil, takže u terčů foukalo podstaně více než na střelecké linii. Bohužel jsme přípravu podcenili a ačkoli jsem si na dálku zastříleli, netrénovali jsme ji nijak soustavně. Já střílel poměrně silným tureckým hornbowem, Patrik Král hwarangem (korejský luk) a Anna Gonzalezová karbonovou  čínskou kopií tureckého luku Lukáše Novotného (Čína si s autorskými právy příliš hlavu neláme). Všechny tři luky jsou na dlouhé vzdálenosti mimořádně vhodné, ale velkou roli hraje pozadí terče, psychika a komfortnost střeleckého postavení. Anička se nebyla schopná vyrovnat s malým prostorem na střelecké linii, velkou roli hrálo tmavé pozadí terče a sám terč byl tmavý. Navíc u něj foukalo. Rohovinový luk na slunci pracuje – to by tak nevadilo, ale vadí že střelec ani nevidí, ani neslyší zásah, takže není podle čeho dělat korekci. Navíc u terčů foukalo, což dělalo občas i stranové chyby. Já navíc neměl s sebou brýle, takže když jsem se dozvěděl kde najdu své číslo terče, došlo k záměně  s Turkem podobného jména a já odstřílel jeden terč ze špatné mety, čímž se mi osm zásahů nezapočetlo. Za terči číslo 8,9 a 10 nebyly zástěny, ale černé hliníkové bedny od osvětlovací techniky, takže kromě toho že nebyly vidět podstřely, lámaly se šípy a ty které nebyly zlámané před bednami byly zabodané v kabelech zde vedených. Což bylo úsměvné, neboť kvůli vznícení bylo třeba dvakrát přerušit střelbu. Jednoduše řečeno, náročnost jsme podcenili a do první šestnácky (soutěžilo 522 střelců) se ani jeden z nás nedostal.

Večer nás přátelé z Turecka vzali na večeři s tureckými specialitami na břehu Zlatého Rohu (záliv chránící Konstantinopol) s Adamem Karpowiczem, který je jedním z expertů  na turecké luky a celebritou.

DSC00483DSC00486DSC00490

Další den probíhala soutěž ve střelbě do dálky. Je to poměrně úmorná a málo zábavná záležitost kde hodně velkou roli hraje technologická převaha. Ale v Turecku má tradici a přikládají jí větší význam nežli soutěžím terčovým. Soutěž probíhala poměrně daleko od Istanbulu na slunečnicovém poli. Byly zde postaveny stany poskytující jakous, takous ochranu před úmorným sluncem.  Kategorie byly- přírodní hornbow unlimited (muži i ženy), Flight neomezený (muži a ženy) Flight ze siperem -vypouštěcí pomůcka umožňují střelbu kratšími šípy(muži i ženy)a flight do 50 lb (muži i ženy). Já střílel přírodní hornbow, Anna flight limited a Patrik flight unlimited.

Střelbě předcházela přísná kontrola. Komisi předsedal kamarád Sulejman Cem Donmez vyrábějící turecké luky. Bylo to nezbytné, protože v této disciplíně se asi nejvíce podvádí. Luky umělé maskované jako hornbow do soutěže přírodních luků nepustil (a pozná je) , stejně tak jako luky překračující nátahový limit. Překvapením bylo, že nepřipustil ani jiné, než flightové šípy. Je to obtížně pochopitelné, protože terčem je pole a běžné šípy jsou pro flight nevýhodné.  V pravidlech o tom nebyla zmínka. Nakonec jsem na tom vydělal, protože mi musel půjčit svoje, čímž jsem se ocitl dostřelem přes 400m opravdu blízko medaili. Jeden šíp se ztratil. Možná ještě přiletí. Anna si šípy také musela vypůjčit……což nebylo nezbytné, neboť Turci mezitím od pravidla upustili. Zato měřili nátahovou sílu podle délky šípu. Šípy natahovali  cca dva centimetry za madlo luku, čímž Anně naskočil nátah 51 lb a musela si vzít kratší šíp. …….Celý den na poli v úmorném vedru způsobil popáleniny, úžehy, paní v burce omdlela. V kategorii open zvítězil Adam Karpowicz dostřelem 508m. Jeden střelec proslulý svévolným přístupem k fair play byl opakovaně kontrolován, což bylo taky veselé

DSC00588DSC00558DSC00511

Ve středu jsme měli víceméně volno, takže nás vzal kamarád Kerem Ağacıkoğlu na prohlídku Istanbulu , oběd a večeři v asijské části města s plavbou přes Bospor. Zde byla kupodivu uvolněnější atmosféra než v Evropské části města, takže jsme si dokonce mohli dát pivo. Je to zajímavé, ale když člověk pije celý den na žízeň vodu, tak má pocit že se utopí.

Večer jsme procházeli na náměstím Taksim- tradičním místě demonstrací , kde právě probíhala demonstrace proti restrikcím, například stran pití piva.

Ve středu večer byly potmě finálové soutěže. Z 16 postoupilo 8, z těch 4 a ti se utkali o medaile za přítomnosti starosty, premiéra a syna současného prezidenta. V noci jsme naposledy poseděli s přáteli a využili toho, že o Ramadánu se podává snídaně už ve dvě hodiny.

Na letišti jsme nachodili 3.4 km při pokusu odbavit luky. Ačkoli jsme od Turkish Airlines obdrželi kód pro oversize , nebylo jednoduché vypátrat místo a způsob odbavení (ne všude se domluvíme anglicky) a nakonec jsme si za luky stejně museli připlatit 30E. Letadlo jsme stihli na poslední chvíli. Na přeletu hranic s ČR je sympatické, že díky barvě převládajících plodin je hranice vidět z letadla, což je takové domácké. Ještě že neprodukujeme kupříkladu bavlnu.

Ačkoli medaile nevezeme, ostudu jsme nedělali a umístili se slušně. Rovněž jsme utužili, či navázali vynikající vztahy s celým světem, což je asi důležitější. Děkujeme hostitelům za tuto příležitost.

Michal Sodja

 

 

 

4.Všesvětový Kongres IQ6O 8.-10.6.2018

Posted By on 11.6.2018

Tento kongres byl věnován 418 výročí první veřejné pitvy v Čechách, kterou provedl ve dnech 8.-12. června 1600 v Praze slovenský lékař a arcizrádce Jan Jesenius

Anatomie_Nicolaes_Tulp

 

Ačkoli se o hostitelství kongresu IQ60 pro následující rok ucházel Zelí jménem Vjetví Jihu již v roce 2016, nakonec v roce 2017 žádný kongres nebyl. Zelí se v rekonstrukci svého nového obydlí poněkud utopil, já byl v Itálii na MS a nikdo další zájem o pořadatelství neprojevil.

Zelí se stal majitelem výstavného sídla v Jižních Čechách v blízkosti Jindřichova Hradce. Sídlem je značně veliký statek který rodina Zelí vkusně a nákladně zrekonstruovala, zřídila v něm hospodu a penzion a který je víc než ideálním místem na pořádání podobných setkání. Už jenom proto, že má obrovskou plochu pro stanování a dostatečně veliké zázemí pro případ nepřízně počasí. Neuvěřitelné se tedy stalo skutkem…..a Pražské Větve měly tu čest svolat kongres do jihočeských Kačleh, kde se hostitelství ujaly Vjetve Jihu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Celá akce začala poněkud nešťastně. Jeho Excelence Britský Ambasador IQ60 Mr. Richard Hornsby měl v daném termínu naplánovánu oslavu výročí svatby a jeho choť se k nápadu oslavit řečenou událost v Čechách postavila nevstřícně.

Francouzská výprava nenechala nic náhodě a pro jistotu neletěla s Air France, eliminujíc tak nepříjemnou francouzskou zálibu ve stávkách. Letěla s ČSA. Přesněji- koupila si letenky ČSA. V pátek začala čilá korespondence s cestovateli. Bohužel letadlo ČSA sice nebylo ohroženo stávkou, zato se rozbilo a náhradní let byl nabídnut v termínu pro Kongres nevyužitelném.

Pozn. red……..tak letenka prý byla česká, ale letadlo francouzské

Pohrouženo do smutku bylo vozidlo s čistě českou osádkou nasměrováno do Jižních Čech. Nepatrně nás pobavil plakát českého bijce za etnickou čistotu , pana Okamůry, v obci Pleše. Obec o cca 20 domech byla naprosto zbavena všech minaretů.

Nálada se zlepšila ihned po příjezdu do Kačleh. Z Prahy je tam poměrně milosrdně blízko (Z Radotína 148 km)  a dobrá polovina účastníků to měla podstatně dál. Zelího prohlášení že nenajít to může jenom blbec se ukázalo hluboce pravdivé. Nápadnou dominantou obce byl veliký transparent

NĚKOLIKÁTÝ  SVĚTOVÝ  KONGRES IQ60

přidělaný na Zelího kurníku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sešlost byla impozantní. Hostitelskými Vjetvemi Jihu počínaje, přes živoucí jukebox Hombreho, zuřivou reportérku Itu , až po lokálního kavaleristu Jardu Botku. Nejexotičtějším účastníkem se stal český Slovák Jichoč, nejdelší cestu pak podstoupil Jeneš a hned po něm Dr.Szell, dříve Sova. Impozantní cestovatelský výkon podaly Větve Severu, kde chyběl pouze profesor Ammux, který byl sestřelen svým novým zaměstnáním. Na poslední chvíli se odhlásil ještě pan Miki. Většina ostatních se ovšem dostavila, takže jsme se sešli opět ve víceméně stejné sestavě jako před dvěma lety.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak skvěle zásobený bar pro potřeby účastníků jsem snad nikdy neviděl. Na grilu se peklo jehně- dar profesora Ammuxe. V hospodě byla nabídka tří druhů piv. Jeden sud byl darem Dr.Szella- dříve Sovy, další dvě piva byla regionální skvělá piva (ne Budvar). Večer byl skvostný. Nikoli bouřlivý, přesto radostný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAcoverphotocampverde

Po pozdní snídani se celá skupina 23 osob odebrala střílet vynález pana Zelího- příšeru z jezera. Tato vykutálenost je postavena na lidské pýše a soutěživosti. V zásadě jde o to, že střelec si zvolí vzdálenost ze které vystřelí pět šípů na model příšery. Vančurovo přesvědčení že čas propůjčuje důstojnosti i zrůdám zde neplatí. Příšera je pořád stejně popuzující. Pokud střelec mine, má nulu. Zelí si vždy dá práci aby za příšerou byla pořádně děsivá dopadová plocha. Zde rybník, zdánlivě plný vody. Jeden z nešťastníků se po hlavě vrhnul do vodní plochy a za hlasitého mlasknutí v podstatě zůstal ležet na hladině. Pohled na něj byl mnohem děsivější než pohled na samotného netvora.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAIMG_5321IMG_5323

Následovala 3D trať, opět v duchu IQ60. Šli jsme v jedné tlupě a výborně se bavili. Dvě rány přes vodu byly méně záludné než volavka před maskovanou bažinou žeroucí šípy nešťastníků. Postižené pan Jaroslav chlácholil whiskou Ardbeg , a to její nákladnější verzí. Jako všechny whisky z ostrova Islay, i tato měla mazlivou, avšak výraznou chuť, pomáhající zapomenout na bolestnou ztrátu. Dále byla možnost ochutnat velice speciální švýcarskou single malt whisky zrající v sudech od piva, jakož i další zvláštnosti a lahůdky. Lehce nás pobavila představa jak za pár set let archeologové objeví „Bitvu u Kačleh“ , kde se uhlíkový lid střetl s Japonskem a Tureckem. Mlask, mlask.

 

Že to nebylo divoce z kopce dokopce zase až tak nevadilo, protože stavitel Zelí využil krajiny a klamů bylo ažaž. Byly střely přez vodu i z kopce, jakož i matoucí hra světla a stínu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po obědě a velmi dlouhé přestávce jsme změřili síly v Králově ústupovce (poněkud těžší neboť se střílela do  mírného kopce , a nakonec v tradiční tibetské disciplíně, rozděleni na dvě vesnice. Aby počty byly víceméně stejné byli účastníci rozděleni na Větve Severu a Pražské Větve (označené krvavou skvrnou)(Špinavohlavové) a síly jihu (označené bílým květem pivoňky)(Pivoni) . Řádné provedení celé taškařice nám znemožnil soused, kterému spalo dítě, takže běžný povyk a halekání musely být zrušeny.- Ita povykuje i normálně.  Stejně jako v roce 1865 v USA, i zde zvítězil sever, a to rozdílem třídy. Ponižující plazení se před vítězem proběhlo umírněnou formou.

IMG_5361

Jelikož Dr. Dawsa musel do Polabí pro dceru, rychle jsme vyhotovili společnou cílovou fotografii pro příští generace.

Závěrečný večírek byl rovněž umírněný. Velmi zábavným se ukázalo být vymýšlení názvu neléčivých čajů Ity tak, aby byly naplněny představy českých úředníků. Defrunklátory, odšťavňovače, hovnokluzy…

Vyhlášení vítězů bylo dle pořadí v disciplínách, takže Pražské Větve byly až na třetím místě. (Prostým počtem bodů by slavně zvítězily)

Poslední den proběhlo přátelské nesoutěžní 3D a hajdy domů. Jednalo se opět o mimořádně skvostnou záležitost a velmi se těším na další ročník. Skvěle strávený víkend mezi přáteli

MýšaIMG_5346

Jemparingan- Indonézie

Posted By on 26.2.2018

Tuto svébytnou formu lukostřelby Pražské Větve praktikují už několik let, neboť jejím prostřednictvím trénují co nejlepší vertikální přesnost.

19601362_1180955875343040_4289385404562866909_n

Ve své původní podobě je Jemparingan střelba vsedě na vzdálenost cca 30m a na terč zvaný „bedor“. Bedor je terč dlouhý 30cm o průměru 3,5cm. Má bílou barvu a červenou „hlavu“. Je zavěšen svisle.

article-doc-ey359-36IJMZpjlt8a785c25fa7da9dfac-714_634x426

Nejčastěji se střílí sady 5 šípů ve dvaceti kolech. Jedna sada je cvičná. Bodování je 1 bod za zásah, tři body za „hlavu“

Pod terčem je zavěšen zvoneček, takže střelec zásah slyší. V Pražských Větvích má terč průměr 8cm a délku 70cm, takže střelec zásah vidí

Soutěž , či hra byla určena pro královskou rodinu a nobilitu království Maratam, nebo Yogyakarta. Později obocně pro udržení formy vojáků

8

Po  Java oorlog (jávanské válce) a válce na Sumatře v první třetině 19. stol.byly v Holandské Východní Indii přijaty zákony velice striktně regulující veškeré zbraně, včetně luků a mečů.

i1s-l300

Veselý rok 2018

Posted By on 28.12.2017

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pozoruhodné zážitky z Itálie

Posted By on 27.6.2017

Mistrovství Světa ve 3D

Nakoukání na Italskou kultůru

itálie 17. stol

 

Snad zahájení v Palazzo Vecchio ve Florencii, snad setrvačnost, snad jistota že budu mít tentokrát v ruce pravý a krásný hornbow a možná organizační erupce Petra Dleska který nám koupil na týden hrad v Chianti rozhodly, že jsem se přihlásil na MS ve 3D ve Florencii.

Italové udělali řadu věcí jinak a už jenom to nás mělo varovat. Bydlení jsme si zabukovali dlouho dopředu a přesné místo bylo zveřejněno až pak. Zase se bude jezdit 30km tam a zpátky.

Nová byla i nezbytnost platit okamžitě, takže turnaj byl za týden kompletně obsazen.

Jak se termín blížil, začalo to být ještě zajímavější. Italové si všimli, že mají na webu špatné datum a závod posunuli o den dopředu. My ovšem měli ubytování přesně na závod, čímž se nám o den prodloužila dovča v Itálii a vyvstal zajímavý problém kde strávit sobotní noc. Naštěstí i tohle Petr dokázal zařídit.

Pak začaly chodit zajímavé zprávy od pořadatele dílem komerčního rázu (chtěl peníze), dílem svědčící o osobitém přístupu k pořádání MS. Například se ukázalo, že Italové zapomněli zajistit parkovací kapacitu.

Jisté náznaky, že se bude jednat o nestandartní akci bylo možno pozorovat dopředu.

Za dobu kdy jsme v IFAA máme za sebou následující akce-

Francie EBHC- dva rauty zdarma, skvělé občerstvení na shromaždišti, desítky pořadatelů, skvostné zahájení…..Byl i banket pro předsedy, ale tam jsem nebyl, protože na něj se zvalo na sobotním briefingu kde jsem nebyl, protože se jelo autem v noci.

Maďarsko WBHC- občerstvení na začátku a na konci zdarma-nevím jaké, protože jsem byl v Tibetu

Rakousko EBHC- poprvé (prý v historii IFAA) se za raut na konci platí 20E, což se sice ukazuje jako vyhozené peníze, ale na Rakouské poměry ne až tak velké. Na shromaždišti množství vynikajících služeb a vše víceméně v dosahu pěšky, nebo stále jezdícím shuttlem. Skvostný banket pro předsedy s nakoukáním do dirndlu (taková polička na ňadra).

Itálie- Zahájení bez banketu, na závěr banket na prestižním místě za 35E . Ukazuje se, že  místo ceremoniálů a místo střelby jsou od sebe vzdálené nejméně 60 km , dle mapy po okreskách. Víc se nedá zjistit, informace jsou kusé.

Nakládám Milana Hladila a přesouváme se do Budějovic. Ráno vyrážíme s Itou jejím autem do Florencie. V cca pět ráno, abychom stihli registraci v sobotu a nemuseli se v neděli vracet do města. Já a Ita trochu mžouráme. Milanovi vstávání v pět nevadí- je zvyklý.

Cesta je trochu srandovní, protože Iveta má v pažoutu francouzskou navigaci. Ta jednak odmítá vzít na vědomí vývoj rakouské dálniční sítě za posledních 20 let a jednak lpí na cestě přes Graz a Benátky. My chceme přes Brener. Celou cestu vydává nesmyslné pokyny. Před Brenerem se stroj uráží a vstupuje do stávky. Mapu Itálie nemá.

No nic. Florencii najde každý. Místo registrace si pamatuji z mapy a orientujeme se podle Brunelleschiho kupole. Rituál předávky zbraní známe a můj luk od Lukáše Novotného s libráží někde mezi 80 a 90 librami vyvolává pozdvižení. Vzápětí prochází kontrolou bez problémů střelec s laminátovým jezdeckým lukem a FF tětivou.

Přesouváme se ubytovat což zvládáme s Milanovým mobilem a intuicí víceméně snadno. Navigace v autě je naprd, protože nic z toho co známe tam nejde vložit. Po Via Pumpa (na 800 metrech je 15 benzínek) opouštíme Florencii a po trase Impruneta, Strada in Chianti, 2x kolem rolníka, Mugnana, Chiochio, Strada, Chiochio, Via Mugnana a Chiochio snadno nacházíme hrad.

Ita jde bydlet do věže hradu s holkama, já s Milanem si zabíráme komnatu v přízemí a hajdy do bazénu. Chiméra zajistila sudy s pivem, což je asi vhodnější než jiné alkoholické a osvěžující nápoje.

fl

Hrad leží na úbočí hory pod kostelem San Donato in Mugnana v prasečím údolí. Je tam strašných kanců a jsou vidět i přes den. Hradní pán loudí ať je trochu vystřílíme. Bohužel se to nesmí a také nemáme lovecké šípy. Přes údolí je další hrad Castello di Sezzate.

Artróza mě kroutí že skoro nemůžu chodit. Máme s sebou ortopeda a anestezioložku kteří dělají koncilium jestli mě řezat, nebo zfetovat.

ms

U registrace jsem si přečetl že briefing delegátů je v neděli dopoledne. Bývá v sobotu večer a takhle mi vyvstává opruz přepravit se ráno 30km do Florencie a tam se smažit celý den. Snad tam někdo pojede.

Jede Dušan, ale brzy ráno, aby si užil Florencii. Program: 11 hodin briefing delegátů, 16 hodin briefing generální, 18.30 průvod od Santa Maria de la Fiore k Palazzo Vecchio.

Čas čekání na briefing trávím pomáháním českým střelcům s registrací. Nová je i povinnost znát své registrační číslo.

Briefing stíhám jentaktak, protože nikdo z pořadatelů neví, kde je. Nakonec to najdu svým holubím instinktem. Zaplaťpámbu je trochu zpožděný. Pořadatel byl požádán o vodu. Šli jí shánět. Jinak vedro jako v peci, ale na registračním místě není k sehnání nic. Dva minimalistické Italské stánky s lukostřeleckými koženými doplňky a jeden s upomínkovými předměty na WBHC. 30E za bavlněné tričko? Za to jsem schopen koupit zimní bundu. Akci dostal za úkol zrealizovat místní klub Compagnia Arcieri della Concordia, který dostal nápad dělat MS v počtu 21 lidí, co nejvíc dostat a co nejméně utratit.

Na briefingu se dozvídám že je absolutní zákaz kouření-sucho- , že koupili málo vody, tak ať si raději nosíme vlastní a že jsou tři parkoviště a na Ricavo je naprosto vyloučené jezdit autem. (Italové můžou). Dopravu budou zajišťovat autobusy.

Už začínám tušit že briefing ve 4 je ztráta času a koho potkám, tomu to říkám.

Ten briefing v16.00 jsem měl dělat já, ale nikdo mi to neřekl. Kdo jel do Florencie, připadal si trochu jako blbec.

V poledne vyrážíme s doktorem Szelem(dříve Sovou) , Arnim a Kačkou Kučovou nakoukávat na Firenze. Kopeček zmrzliny tam stojí jak flaška slušného vína.

Před Signorií nacházíme další Čechy. Ještě vlezeme do gotického kostela Santa Maria del Fiore na kterém je zajímavé, že ačkoli je gotický, má jednu z největších kupolí  kterou stavěl zlatník (ne architekt) Brunelescchi. Italská gotika je od  německé a francouzské  značně odlišná. V původním návrhu je zakázána jakákoli zdobnost uvnitř chrámu a opravdu je vnitřek poměrně prázdný a na rozdíl od francouzské gotiky která povznáší, tady vás hmota drtí. Veškerá zdobnost je ve venkovním barevném obložení a sochařské výzdobě.  Uvnitř upozorňuji na portrét Danta Alighieriho. Fresky uvnitř kupule od Vasariho byly několik set let považovány za vandalismus. Ostatně není na nich jediný lukostřelec. Na výzdobě , a hlavně na výzdobě a dveřích sousedního Baptisteria pracoval například Ghiberti a jeho žák, jakýsi Donatello.

 

Na věž od Giotta nelezem- chtějí za to 15E. Zato lezem do kavárničky kterou provozuje Albánec Gorgy který se nás pokouší marně omámit grapou a pak nechce peníze, že nás má rád. Dost se v tom od Italů liší.

gfl1

Zahájení- Najednou se zjevili bubeníci a vlajkonoši se znaky Medicci a vyrážejí na náměstí Signorie. Hostesky nikde, pořadatelé nikde……aha- tamhle je svazek vlajek. Dvě Italky drží krabici s překližkovými cedulemi a svazek vlajek. Nakonec nacházíme ty svoje a v chaotickém chuchvalci jdeme před Palazzo Vecchio. Tam je chvíli vlajková show, pak tam nějaká Italka kvílí popinu a nějaký pán asi pět minut hovoří. Pak se to rozprchne. Asi aby nás nechytili policajti. Působí to dojmem spíše punku než slávy povolené radnicí.

fl2

Ráno se pokoušíme naskládat do aut. Vstává se před pátou, protože Milan je na to zvyklý a chce se rozstřílet. Taky nevíme jak dlouho trvá cesta.Iveta nemá navigaci (respektive má uraženou francouzskou), takže se držíme auta mířícího na San Donnato in Puggio , které už je na mapce pořadatele. Castellinu najdeme poměrně snadno intuicí a i parkoviště. Nikde žádné shromaždiště, pořadatel nemluví anglicky. No nic jdeme po prašné cestě dle logického klíče a dýcháme prach od Italských vozů . Inostránci tam autem nesmí. Já a Kibe jsme správně, Ita se dozvídá, že odsud se na svůj okruh nedostane. Musí na parkoviště dvě. To nebude sranda, protože polňačka je jednopruhá, dvě auta se vedle sebe nevejdou a na parkoviště 1 jede jedno auto za druhým.

Mám kliku- na rozpisu se nacházím. Rozstřelová loučka je dole pod kopcem u parkoviště a když vidím ten masakr a šípy hopsající po šutrech, raději netrénuji.

Konečně se něco děje. Mohutná Němka Suse řve a něco organizuje……aha- Italové zapomněli zajistit doprovod pro dětské skupiny.

Začíná být jasné, že je něco jinak a jak se začíná blížit začátek turnaje, střelci jdou raději po vlastní ose. Závodčí nejsou. Italové musejí jezdit autem sem a tam a nemají lidi. Problém je, že všechny okruhy jsou značeny modře.

Nestandartně jdu střílet Standart round na dva šípy. Pro mě úplně nejblbější sestava na začátek.

Pro vysvětlení sestavy IFAA.  První dva dny se střílí „neznačená zvířata“. Na každý terč má střelec tři pokusy. Bodová hodnota s počtem pokusů klesá a zásahová zóna je jenom jedna. Tzn zvíře, komora. Mezi lepšími střelci jsou bodové rozdíly poměrně malé a člověk si může zvyknout na specifické podmínky turnaje

třetí den se střílí Stadart 3D, tedy dva šípy na každý terč. Bodové hodnoty se sčítají a komora má dvě zóny. Poslední den se střílí hunter- jeden šíp na každý terč. To je nejrychlejší sestava. Její výhodou je, že tak ve dvě odpoledne má pořadatel v rukou všechny výsledky a může připravit vyhodnocení. Pokud se poslední den střílí jiná sestava, nedejbože Standart, může se taky skončit v pět, protože IFAA nemá časové limity na metě

Nacházím svou metu. Mám štěstí. Schází se nás o jednoho méně. Jsem kapitán. Troubení auta….tak jdeme na to. „good luck“. Když v tom…….zase troubení auta…..aha. Jsme přímo nad parkovištěm a Ital když jede, tak troubí. Je devět pět, jdeme střílet. „good luck again“. Přichází chlapík o holi a vede šestého střelce.

Je to Roger z Wallesu. Už oběhl dva okruhy , je červený jak zákaz vjezdu a omlouvá se, že je na MS poprvé a nezná zvyklosti. Uklidňuji ho, že poprvé to bude asi až příště. V klidu se vydýchává a dává 2x out.

Pak je několik terčů v duchu nám známých „výzev“ z Posázaví. Pokud mineš, máš po šípu. Nemíjím, ale na posledním terči před kuřárnou mi exploduje šíp po cestě k terči. To hoši ještě neviděli a 90 liber mám asi jenom já.

Kouření, voda……

fl3

Pak je úsek který pracovně nazývám Serengeti. Očividně tu žijí dikobrazi, ale i štíři. Vedro jako v peci, stín je vzácný. Hornbow začíná nadstřelovat a já začínám dávat outy. Blbé je, že jsme došli děti. Tempo klesá. 6 terčů trvá 2 hodiny 20 minut. Dětské doprovody jsou nestřelečtí dobrovolníci z řad rodičů. Děti si chodí pro šípy samy, zapisují, zůstávají za nimi batůžky, luky i boty. Za jiných okolností by to byla legrace.

fl5

A legrace se dostavuje. Prvním šípem vyvlékám šneka z roksorů a posílám ho do křoví. Německý druhý zapisovač soudí, že k terči by se nemělo chodit. Smích. Trefuji šneka v křoví. Nastupuje Němec. Nevidí terč. Radím mu ať si sežene kapitána střelnice . Smích. Jako kapitán rozhoduji, že se šnek vrátí do pozice. Skupina je skvělá, ale výsledek mizerný. Posílá mne mezi Vogony v půlce startovního pole. To se už dotáhnout nedá. Luk střílí skvěle, ale odpoledne zgumovatí a je nevyzpytatelný.

fl4

Na zlomeniny nejhorší den.

S Kibem jdeme na silnici ať pro nás Ita nemusí jezdit.

Bazén, večírek.

Ráno se vstává před pátou. Milan je na to zvyklý a vezeme Arniho, který se chce rozstřílet plus Mišáka a Lenku Madurkayovi, kteří se nemají jak dostat na Ricavo. Ita má volno. Díky mojí holubí intuici nacházíme nejen San Donato, ale i vysazujeme Madurkají famílii na Punto Panoramico, což se nesmí. Naproti dělá totéž Dušan Provazník pod dozorem karabiníka.

Hunter. Na 1 šíp. Už luk trošku znám a ujíždím skupině o 150 bodů. Střílejí skvěle, ale protože závod je rychlý, nestačí luk změknout a přeci jenom… je to Saluki.

fl7

Ignoruji pokyny pořadatele a jdu po cestě lesem na druhé parkoviště- je to asi dvě minuty pěšky- aby pro mě kluci nemuseli tou děsivou jednosměrkou. Prohlížím si, kde budu zítra střílet. Kamenitá rozstřelová loučka, stan na ukrytí pořadatele a odhození bodovaček, lahvičky s vodou. Vzpomínám na Francouzské základny.

eady

Jdeme se podívat na etruské hroby a na nákup. Lenka dostřílela, takže jí vyzvedáváme na Punto Panoramico. Bazén, večírek.

Vstávám před pátou, protože Milan je zvyklý a chce si pustit pár šípů. Už jdu rovnou na metu, kde si tři hodiny čtu knížku v hamace. Mám ucpaný nos a kašlu. Klimošky, průvany, rozdíly teplot…..To si Milan užije. S ucpaným nosem zpravidla chrápu.

UAR1- tři šípy.Výsledek víceméně normální. Trať je v lese, takže konec není tak tragický. Italové na trati normálně kouří. Skupina střílí dost podobně. Sice mám nejlepší nástřel, ale nijak výrazně. Tady jsou rozdíly menší.

Bazén, večírek.

fl8

Vstávám před pátou, protože Milan je zvyklý a chce si pustit pár šípů.

Jdu rovnou na metu a beru si hamaku. Tři hodiny si čtu

UAR2- – trochu horší výsledek, protože půlka trati je v otevřené krajině a kromě měkkého luku se mi začínají odlepovat hroty. Ale to už vím, že na bedně nebudu. Skupina skvělá. Všechny terče znám dopředu, protože Italové nepřepichují kolíkyfl10

 

Dostříleno. Bazén , večírek. Zítra mám volno. Už se těším, jak pojedu s Pavlem na výlet do Voltery. Etruské město proslulé alabastrovými řezbami. Vím o něm skoro všechno.

Vstávám před pátou. Milan je zvyklý a potřebuje si pustit pár šípů.

Nejedu nikam- je potřeba hlídat štěňátko Čárlího. Takže spím u bazénu, Čárlí pod bydlíkem. V poledne Čárlího vyvleču a položím do misky se žrádlem, aby neumřel. Objevuje se hradní pán a na můj pokyn doplňuje zásoby vína.

Auta se závodníky přijíždějí poměrně pozdě, protože Italům nedošlo, že HU se střílí poslední den proto, že je rychle hotový a mají čas připravit výsledky. Asi to mají nějak vymyšlené.

Jedu s Kibem do Imprunety koupit amforu kterou mám za úkol dovést na Roblín na dekoraci petanquového hřiště. Vracíme se jentaktak abychom stihli slavnostní ceremoniál ve Florencii. K mému překvapení skoro celá výprava s výjimkou medailistů a jejich rodinných příslušníků chlemtá pivo a nikam se nechystá. Rychle jim udělám bramboračku, řeknu jim, co si o nich myslím a hajdy do Florencie.

Zaparkovat není jednoduché protože nedaleko probíhá koncert skupiny Arrowsmith.

 

U vchodu je trošku zmatek, protože Italové nechtějí dovnitř pouštět nikoho bez vstupenky na banket a nedošlo jim, že banket je součást vyhlašování a lístky na něj si koupilo asi 200 lidí. Mě by z toho vyplynulo, že 1400 lidí se na banket nechystá a tím pádem by byl sice banket, ale ne výhlášení. Zaplaťpámbu intimitadore české výpravy , světem otřelý Lojza, donáší několik lahví vína a kartón vody, které koupila obětavá Ita. Nůž a vývrtku mám já. Po vypití vody dělám z lahviček kelímky. Jiné občerstvení na nádvoří konventu Santa Maria Novella není a piknikové stoly zejí prázdnotou. Sedáme si pod miniaturním podiem na zem. Je tam praktikábl, stoleček a dva svazky vlajek které neustále padají. Veškerý pořadatelský sbor 21 lidí se zabývá stavěním vlajek. Váne je zase schazuje.  S Lojzou si tipujeme, jak dlouho jim bude trvat než jim dojde že to spadne vždycky. Nakonec se jako méně vytrvalý ukáže vítr.

fl9

Dvě a půl hodiny po plánovaném začátku začínají Francouzi bučet, Holanďané křičí „Idiots“, německého diabetika odváží sanitka. Uposlechl pokyn, nic si nedonesl k jídlu a pití a na banketu nic nedostal.

Asi deset minut ještě nic, pak konečně dostává Steven výsledky. Nejsou stupně vítězů, medaile nemají navázané stužky, na dekorované není vidět.

Začíná se smrákat a Steven nevidí na výsledky. Italové zapomněli zajistit světlo. Berou ho od banketových stolků. Stejně tam nikdo nesedí, protože by neviděl vyhlašování.

Toho si všímají číšníci a plní jídlem banketové stolky. Není na ně vidět, takže po hodině zase studená jídla odnášejí.

S Arnim vyrábíme improvizované stupně vítězů. Arni má židli, Dušan Binder má mě, Ital má prd.

stupně

Jak dopadla moje kategorie netuším. Tištěné výsledky nejsou a na její vyhlašování už tam asi nikdo není.

Jinak mají Češi medailí požehnaně. Neskutečný je žák Repák trénovaný Syslem, který nastřílel s LB několik světových rekordů.

Ráno vstáváme před pátou. Milan je zvyklý……….Jako nejsvěžejší sedám za volant. Do Prahy na jeden zátah. Verona-Brener řídí Ita abych mohl koukat na hrady.