Posted By Mysa on 1.7.2024

Mistrovství Evropy IFAA ve 3D lukostřelbě

Cesta začala špatným znamením. V Kaplici mi šutr z polského náklaďáku rozbil okno u auta (čím to, že v Rakousku jsem skoro žádné polské tiráky neviděl?). Anička mne chlácholila.

Museli jsme vyrazit už v pátek dopoledne, neboť na poslední chvíli bylo vyhlášeno zasedání Evropské Rady. Což je moc zábavné, neboť ubytování jsme měli samozřejmě až od soboty. No nic. Objednali jsme si jednu noc v jiném penzionu. Majitelka byla vcelku popuzená, že jednu noc, když jsme tam na týden.

Cesta podle navigace ubíhala vcelku v poklidu. Zaplatili jsme za tunel, kterým jsme nejeli a překonali dvě horská sedla 1900m.n.m. Brzdy si zasmrděly a kvůli řezání zatáček budu kupovat nové zadní gumy.

Ráno jsem odvezl Aničku na 30km vzdálený parcour, aby měla možnost poztrácet ještě nějaké šípy a odebral se vypátrat, kde že se to zasedá. Samozřejmě tři kiláky daleko, na druhém konci obce. K občerstvení voda.

V klidu jsme se zaregistrovali, nechali si zkontrolovat luky a museli odrápat památeční nálepky z předchozích ME a MS, abychom podle nich nemohli mířit.

Odpoledne dorazil zbytek ubytované party. Manželé Provazníkovi a Pan Velkostatkář s Bobem.

Druhý den, v neděli, proběhlo slavnostní zahájení, průvod a briefing kapitánů národních týmů. V sobotu jsem se pro jistotu na Evropské Radě zeptal, kde že se ta sláva koná………ve sportovním centru vedle registrace. To je báječné. Jelikož se jedná o horské lyžařské středisko, co není hotel, krám, nebo hospoda, je sportovní centrum. Kromě pumpy, banky a termálních lázní. Traktor taxi jsem nevyužil

Chtěl jsem udělat radost Rakouským ekologům….a vyrazil pěšky. Dva kilometry jde urazit za dvě hodiny svižnou chůzí. Vyrazil jsme s velkým předstihem, abych měl čas hledat. Nakouknul jsem všude……a pak se šel zeptat pořadatelů. Prý je to zase v tom hotelu na druhém konci obce. Tak to už je jentaktak. V hotelu se potkávám s delegací Španělska a Andory. Na recepci o ničem nevědí. Volám sekretářce IFAA.  UF, je to v turistickém centru, asi kilometr zpátky. A nepřišli jsme poslední.

Na slavnostním průvodu bylo zajímavé to, že kvůli němu asi na hodinu zavřeli průsmyk. Jedinou možnost široko daleko, jak se dostat přes hory. Asi jako uzavření Rozvadova.

A je tu pondělí….a jde se střílet UAR. Tři pokusy do prvního zásahu. Střílí se víceméně po rovině (IFAA je field archery), takže ačkoli mám opravdu hodně bodů, vydá to jenom na osmé místo. Po rovině to vyhovuje všem a startovní pole se jenom hemží Mistry Světa a Evropy. I několikanásobnými. Ti gauneři, co všechno vyhrávali, klidně zestárnuli a přešli do mé kategorie.  Jsme jednou z nejpočetnějších. Anička střílí z laminátového jezdeckého luku, takže závodí se sportovními střelci. Já jsem s rohovinovým kompozitem samozřejmě historický luk.

Co mne trochu zarazilo bylo, že jsem zahlédl poměrně dost stejných laminátů mezi Historickými luky. Ani se neobtěžovali je maskovat. Vesměs Bulhaři.  Ostatní podvodníci je měli alespoň potažené kůží. Zakázané fastflightové tětivy mají kromě mě asi všichni. Jeden Ital dokonce aplikaci dálkoměru na mobilu. Nestačím zírat. Anička se málem rozpláče. Večer jsem to nahlásil celému vedení IFAA a ukázal fotky. Slováci říkali, že prý je nechají odstřílet a pak diskvalifikují. Jaké překvapení, když byl v sobotu Bulhar na stupních vítězů a celá jejich reprezentace se venku radostně fotila s medailí.

V úterý se střílí Hunter. Jeden šíp….moje silná disciplína. Poskakuji na čtvrté čtvrté místo. Zavírám krásnou dvackou….a jsem jediný, kdo strefil terč. Dálky tu mají ukrutné. Mám zaplaťpámbu velmi silný a rychlý luk s velmi mírnou balistickou křivkou. Blbé je, že musím stále kontrolovat tah ramen a vyváženost konců. O naše zdraví pečuje řád Johanitů.

Středa….opět UAR. Jdu ve skupině prvních šesti nejlepších střelců. Mám v plánu udělat si náskok, protože poslední kolo je Standart Round na dva šípy, což mi moc nejde. První terč….20 bodů. Druhý….18. Jsem v terči sám. Ostatní si dávají úplnou nulu.

Začíná mžít. Dopr…..v dešti to neumím. 18 bodů. Začíná pršet . Mokrý šíp se odráží od terče a láme se. Vytahuji suhý…..střed a 16 bodů. Začíná lijavec, jaký jsem neviděl ani v tropech. Pokud nestřílím, ukrývám sebe i luk pod paraple. Volím strategii : každý terč, nový šíp. Snad to přejde. Na dvacátém terči už nad skupinou vedu o 100 bodů.    Došly suché šípy. A je to v čudu. Lehký terč…..první rána těsně pod, druhá těsně pod, třetí…těsně nad. První nula…….a tak to jde i zbytek závodu. Šest outů. Pršet přestává 15 minut po příchodu do hotelu a vychází sluníčko.

Další den volno. Takže nad párou oživuji peří, ale zvlhlé šípy jsou jako hadice. Ještě jsem si šel vyzkoušet do smrduté bažiny, které říkají rozstřeliště, jestli přeci jen něco nepůjde použít. Přicházím o dva šípy a je to v čudu. Budu se modlit k posvátnému Íkvákovi

Poslední kolo, můj neoblíbený standart. Na 50m mám asi metr a půl rozptyl. Snad budu mít přesto štěstí. Startuji opět v první šestce ze čtvrté pozice. Asi ve třetině mě štěstí opouští. S podprůměrným výsledkem padám na desáté místo. Utěšuji se, že jsem nechal za sebou pár Mistrů Evropy a Světa. Nebo že být desátý ze šedesáti, není tak špatné. Ale byl jsem blízko :-). Padlo 48 světových rekordů a jeden v UAR střelil hned první den kamarád Thorsten, který nekonec zkončil třetí a nevnímal jsem ho jako nebezpečného.

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 6.7.2022

EBHC 2022, Confolens, Nouvelle Aquitaine, Francie

Nakoukání do země kruhových objezdů a pracovních přestávek.

Pátek, den prvý. Na den narození sv.Jana Křtitele nasedáme vcelku vklidu v Praze do našeho teréňáčku a míříme k západu. Je velmi teplo a máme stan, plán je dojet do Besanconu a přespat v kempu. Plán nám maří děsivá zácpa před Heilbronem a začíná lijavec. Máme obavy, zda Francouzi fungují i po šesté. Oprávněné. Po telefonu objednáváme hotel tamtéž.

Den druhý. Po opulentní snídani u bazénu vyrážíme směr Confolens.  Cestou prohlídka města Moulins s hradem Bourbonských vévodů. S posledními kapkami deště dorážíme do Confolens. Vítání s ostatními Čechy a spolubydlícími Slováky Dušanem a Peťom. Jsou milí. Pak se jedeme registrovat. Lehké problémy, neboť francouzský inspektor hovoří francouzsky a neví, jak poznat, jestli je hornbow hornbowem. Večírek

Den třetí. Anička s Kačkou odmítly pozvání na radostnou snídani pro ženy s federální sekretářkou Saskiou asi v sedm ráno, takže vezu jenom Aničku na veřejné rozstřeliště a sebe na schůzi Evropské Rady a poradu kapitánů.

Zádrhel. Nemohu najít zasedačku a pán a paní na informacích hovoří francouzsky. Pána znám, protože jsem s ním šel ve skupině v Rakousku. Přichází tlumočník a informuje nás, že schůze byla včera večer přeložena do několik kilometrů vzdáleného Confolens. Nu, nejsem tam sám. Několik Prezidentů sedá do aut a jde se seznamovat s dopravním systémem města Confolens.

Odpoledne slavnostní zahajovací rituál a banquet. Jdu krátce vysvětlit řediteli závodu, kde jsou čeští střelci, kteří se přihlásili a nepřijeli. Jménem svazu se za ně omlouvám. Konfetový ohňostroj byl tentokrát odpálen centrálně, protože před osmi lety jim to nějaký dobrovolník odpálil předčasně a několik řečníků se ani nedostalo ke slovu. Ani půjčit mi to nechtěli. Večer večírek

Den čtvrtý. Den sv. Cyrila Alexandrijského. Vyrážím jako první zapisovač a před autobusem ztrácím brýle. Aničce je špatně. Autobusy nás odvážejí na trať. Historické luky mají veliké štěstí, protože střílí klasickou sestavu 2X UAR, 1x 3D a 1X hunter. Počasí nám přeje a plni optimismu vyrážíme na trať. U prvního terče optimismus dochází. Na trati je pouze jedno kuřácké místo, ale nějak to dávám. No mohlo to dopadnout  lépe. Sice mám nejlepší nástřel ze skupiny, ale celkově jsem až třetí. Anička je někde v půlce, Johanka má medaili jistou (jsou tři v kategorii) a Lojzík se tváří skepticky. Večer večírek a petanque

Den pátý. Den sv. Ireneje. Opět jsem zapisovač. Brýle mám, luk mám, šípy mám, dvě bodovačky mám……ale střelecký prsten nemám. Nechal jsem ho v autě. Celý den střílím bez něj ze stoliberního luku, ale nějakým zázrakem mám přesto nejlepší výsledek. Ale ne dost. Posouvám se na druhé místo. Od prvního mne dělí dva body, Anička je někde uprostřed, Johanka má medaili jistou, Lojzík je skeptický. Večer večeře a pitka Presidentů, poté večírek.

Den šestý. Den sv.Petra a Pavla. Volno. Jedeme na výlet do Decathlonu koupit holínky, protože zítra má být opravdu hnusně. Náštěva hrobu sv. Radegundy v Poitiers a několika chrámu, ruin a katedrál. Večer večírek.        

Den sedmý. Den sv.mučedníků římských. Je hnusně. Nazouvám holiny. Opět jsem zapisovač. Luk mám, brýle mám, šípy mám, značkovač který píše na francouzský papír mám (bodovačky jsou lesklé a ani německá propiska se na ně nechytá), prstýnek mám a dokonce se mi ho podařilo narvat na opuchlý palec……ale zapomněl jsem doma doutníky. Ale v autobusu jsem namaloval želvu, takže přestalo lít, ale jenom trošku prší. Zhruba ve třetině závodu strašlivý absťák. Ale deset terčů od konce se mi podařilo vyžebrat od Němců cigáro, takže jsem uzavřel komorobitím a celkově druhým nástřelem. Anička je někde v půlce, Johanka má medaili jistou, Lojzík je skeptický, ale veselý. K domečku, kde jsem si zapomněl doutníky , přijíždím vysokou rychlostí a ohazuji bahnem přihlížející Bretoňce.

Den osmý. Opět jsem druhý a opět zapisovač. Popisovač mám, bodovačky mám, luk mám, šípy mám, brejle mám, prstýnek mám, holinky mám, doutníky mám……zapomněl jsem si identifikační kartu a peněženku. Střílí se přímo ve městě st.Germain de Confolens. V uličkách, zahradách a kolem ruiny hradu, ba i na něm. Moc mi to nejde. Hned první ránou štrejchnu tučňáka na 50m a šíp pluje směrem k Loiře. TREFÍK. Pak všechno nad. Pokud vůbec zasáhnu terč, tak vysoko. Kontroluji tiler, natočení ramen…….nakonec mířím prostě 30cm pod komoru…..a podstřeluji. KSAKRU!! Ale moc hezký den, príma parta, mohu kouřit……a mám to. Cestuje mi lůžko na tětivě. Otáčím tětivu vzhůru nohama a zavírám 5x dvacet.

Celkově druhé místo. Anička čtvrtá, Johanka zlato a Lojzík někde uprostřed. Takže Pražské Větve stříbro a čtvrté místo, Větve Jihu zlato a poměrně úctyhodné umístění. Takže čestí primitivové se zapsali velmi dobře.

Tentokrát večírek vypukl už u autobusu, protože autobus odjížděl od putyky.

Den devátý.

Vyhlašovací peklo IFAA. Sice to vcelku odsýpá, protože vyhlašují muže a ženy dohromady, ale přesto vyhlašování jednočlenných kladkařských kategorií je mimořádně otravné. Jediné osvěžení přichází ve chvíli, kdy moje skupinka primitivů při vyhlašování prošlápne bednu.

Takže celkově Češi urvali tři zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové medaile. Valnou většinou v hojně obsazených kategoriích. Pražské Větve stříbro a čtvrté místo v primitivech.

Cestou zpátky na mne začaly padat mrákoty. Pokusili jsme se ubytovat v hotelu, kde už pár let nebyl ani majitel. Potom ve dvou kempech- první byl libertainský a nechtěli nás tam pustit, do druhého jsme přijeli pět minut po šesté….to už Francouzi pět minut nedělají, propletli jsme se bývalým hlavním městem maršála Petaina do kterého nevedou silnice a nakonec sehnali hotel v Chalonu sur Saone. Na posledním francouzském kruháku mi odešly brzdové destičky na pravém zadním kole. Naštěstí až do Prahy žádná zácpa. U každé pumpy se ke mně hrnuli Italové, protože jsem si na parkovišti vyměnil tričko s italským závodníkem, který toužil po triku medailisty.

Až někdo bude držkovat, jak okolní státy dotují benzín svým občanům, nechť se jede projet napříč Evropou. Jenom za benzin jsem vyplázl 11 500 kč a cena 2.2 EUR je běžná.

Zajímalo by mne, co teď dělá bývalý ministr Ťok. Mám podezření, že dělá poradce Německu a Francii.

Z veřejného parkoviště na louce v Lesacu se stala bažina, odkud byla auta vytahována traktorem. Zajet tam dokázaly jenom offroady…….ale nedalo se odtamtud odejít. My byli zaplaťpámbu malým teréňáčkem, který dokázal zaparkovat na chodníku mezi dva ozdobné kameny.

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 24.9.2021

Kongres proběhl 3.-5.9. v Kačlehách u Jindřichova Hradce. Tentokrát byl avízován víceméně s ročním předstihem a oproti předchozím kongresům se nejednalo o obročník, ale pouze ročník. Ačkoli ve byl ve stejném termínu neočekávaně vyhlášen významný turnaj v tradiční, účast byla impozantní.

Otazníkem byla účast Jejich Excelencí, britského a francouzského ambasadora. Oba si zabukovali letenky již v říjnu, ale všichni víme, jak nám s plány do budoucna vrchnost čechrala peříčka. Loni vláda Jejího Veličenstva zakázala Britům opouštět vlast 4 dny před Kongresem a Richardovi letenka propadla. Předchozí Kongres vynechal, neboť měl výročí svatby. Nyní měla zase jeho choť narozeniny, takže jí popřál, sedl na bus, odjel do Londýna, odletěl do Německa a odtud do Prahy. Na letišti vše proběhlo hladce, navzdory tomu, že pro občany zemí třetího světa (tak se teď obyvatelům Velké Británie říká) jsou podmínky zvláště přísné. Ten si od nás tedy užil vtípků na téma „banánové republiky“. Rampepurda prošel letištěm jako kudla máslem.

Obavy, že účast bude mizivá, se ukázaly liché.

Hoteliéři manželé Zelenkovi tvrdili, že i kdyby nepřijel nikdo, stejně se na to těší. Jak budou mít konečně zavřeno a budou odpočívat. Ani tento předpoklad se nenaplnil, neboť kolem nás poletovali jako pilné včelky. Asi opravdu neumí ležet.

V pátek byla tradiční hostina se zpěvy. Zajímavostí bylo, že Hombre konečně přivezl svou milou choť, která celou dobu hořekovala, že si nevzala basu.

V sobotu proběhla dvě lukostřelecká utkání v ještě pohodovějším duchu, než kdykoli předtím. Poté co společnost opustila občerstvovací objekt……pro styl a rychlost opuštění by se zřejmě hodil výraz „vyhnití“,… urputně jsme zápolili na obtížné a nápadité 3D trati.

K obědu pečený kamzík s knedlíkem a hříbkovou omáčkou

Odpoledne střelba Králova Ústupu ( Král Ajuta se nedostavil, protože někde slavil narozeniny). Seděli jsme pod ořechem, pili pivo a sledovali výkony dobrovolníků. Nejdále došel Kibe

K večeři pečená kuřata nadáním chovatele Tatínka Stoklasy. Poté večírek se zpěvy.

V neděli jsme se pokusili zabít Santu a nerozbít Rum, což se nepodařilo Aničce a Rampepurdovi, kteří Rum rozbili, čímž byli vyhlášeni morálními vítězi. K obědu nadívané knedlíky. ¨

Pak se společnost začala rozpadávat. Hoteliér Zelí ještě zahraniční delegáty vyvezl Lunochodem k nedalekému rybníku a já je vzal večer na prohlídku Jindřichova Hradce.

Pro mne Kongres skončil v úterý, ale ještě v pondělí jsme svedli se zahraničními delegáty urputný zápas v pétanque, který dopadl remízou. Nikdy nehraj pétanque proti Francouzům!!

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 9.9.2020

Už to tak dopadá, že kongres je pořádán každým druhým rokem, tudíž se nejedná o ročník, ale obročník. Takže kde jinde, než ve Skalanech u Obročníků. Klacek s Dobrou jsou nám příznivě nakloněni a značné množství přípravných prací se udělá samo, nebo je udělá někdo jiný.

Termín se připravoval dlouho dopředu s ohledem na možnost účasti Zelího a Jařenky (jsou teď restauratéři), s ohledem na vytíženost stále oblíbenějšího penzionu a s ohledem na červnové Mistrovství Světa ve Francii (nakonec z hygienických důvodů zrušeného). Takže první víkend v září. I to bylo možné jenom díky tomu, že termín jsem zabukoval v únoru.

Nakonec se ukázalo, že když může Zelí, nemůže skoro nikdo jiný……..ale nakonec se ukázalo, že to není tak tragické. I vytížení lidé přijeli alespoň na otočku. Akce byla neveřejná a pozvaní byli ti, kteří se svým dosavadním způsobem života pro setkání kvalifikovali….a navíc projevili zájem být nadále zváni.

Zajímavá byla účast ze zahraničí. Sice už standartně zvu jenom Raphaela Rambura z Francie a Richarda Hornsbyho z Anglie. Oba ambasadoři IQ60 si zakoupili letenky a stále posílali emaily o míře své natěšenosti. Bohožel dva dny před odletem Excelence Richarda Anglie zařadila ČR mezi nebezpečné země a zakázala svým občanům cestovat do naší krásné země.

Takže na Letiště Václava Havla dorazil jenom Excelence Raphael Rambur (jméno pochází od slavného generála kušostřelců), kterého jsem uvítal důkladně zahalen. Popravdě….z Paříže přiletěly 4 osoby a ač zahalen, byl jsem k poznání. Naložili jsme jídlo, nápoje a Aničku a hajdy do Skalan.

Večer se začaly shromažďovat jednotlivé delegace a občerstvení byla hojnost. Zvláštní pozornost zaslouží delegace Větví Severu s grilem a prasetem a hojná účast Větví Jihu. Rodina Obročníků laskavě zajistila soudek piva, abychom nestrádali. Nestrádali jsme.

Po opatrném jitru jsme změřili síly ve 3D lukostřelbě na přilehlém parcouru, s asi hodinovou občerstvovací prodlevou. Zde slavně zvítězil bratr Michal Žďárek a byl oceněn cenou, obdivem  a nehynoucí slávou.

A opět jsme se socializovali za pomoci množství lahůdek a zvláště pečeného selátka z Krkonoš. Hombre se sice nedostavil, ale rodina Součků a já sám jsme ho snad důstojně zastoupili, takže hudba byla.

Po dalším opatrném jitru jsme se rozdělili na dvě střelecké obce – Sever a Jih- a změřili síly v tradičním nelítostném souboji ve střelbě na tibetský trojúhelník. Tento se nacházel cca 70m daleko a bylo na něj vystřeleno 6×6 šípů. Ačkoli u této střelby je nejen možno, ale dokonce zvykem rušit a hlomozit, probíhala spíše v přátelském duchu. Oba týmy po osmi střelcích dělaly co mohly, takže po dramatickém boji si družstvo Jihu vybojovalo hezké druhé místo, zatímco družstvo Severu bylo ostudně až předposlední.

Nikomu se moc domů nechtělo, ale nakonec jsme to dokázali. Celá taškařice byla uzavřena soubojem mým a Rampepurdy v petanque, což je Francouzská hra a Rampepurda ji bohužel ovládá. Jenom se štěstím to dopadlo 3:3. Rampepurda všechny zdraví

Mýša

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 31.5.2019

Letos jsme sestavili tým ve složení Ajuta, Anička, Mýša a Eddie za účelem vyhrát Istanbulský pohár na oslavu dobytí Konstantinopole Mehmedem Dobyvatelem. Tomu se tento čin podařil , za přispění Maďarských dělostřelců, 29.5.1453. Díky tomu se na konci května koná nákladná lukostřelecká soutěž za účasti mnoha zemí.

Eddieho rozhněvalo že si zlámal prsty, takže účast odřekl a Turci náhradníka nepovolili.

Výprava oslabená o jednu osobu se ubytovala v hotelu Hilton na břehu Zlatého Rohu a prakticky hned se začala socializovat. Večer byla slavnostní večeře z krabičky za účasti starosty Istanbulu a hromadné focení doprovázené exotickou janičářskou kapelou. Starosta Istanbulu projevil v projevu nadšení z vysoké úrovně střelců a skutečnosti že se tak děje právě o Ramadánu . Vynikající střelci se sešli na terase hotelu Hilton kde se socializovali asi do 4 hodin ráno.

Každý střelec se mohl přihlásit do dvou soutěží. Terčové a flightu, nebo do dvou ve flightu. Češi se přihlásili do terčovky a flightu. Organizace byla velmi výpravná a nákladná. Po celou dobu turnaje na recepci hotelu seděly dvě krásné Turkyně, z nichž jedna našla, jako obvykle, zalíbení v Ajutovi a ve čtvrtek se s ním loučila o poznání vřeleji než s ostatními střelci.

V pondělí odpoledne proběhla kvalifikace v terčové střelbě. Napřed ženy, potom muži. Systém byl takový, že napřed se střílelo 7×9 šípů. Ženy na 60, muži na 70m. Střelnice se nachází v nejpravověrnější části Istanbulu a je orientovaná k severozápadu, takže čím později odpoledne se střílí, tím více svítí do očí. Muži začali střílet o páté odpoledne a kolem šesté se zvedl vítr, který se mezi domy točil, takže u terčů foukalo podstaně více než na střelecké linii. Bohužel jsme přípravu podcenili a ačkoli jsem si na dálku zastříleli, netrénovali jsme ji nijak soustavně. Já střílel poměrně silným tureckým hornbowem, Patrik Král hwarangem (korejský luk) a Anna Gonzalezová karbonovou  čínskou kopií tureckého luku Lukáše Novotného (Čína si s autorskými právy příliš hlavu neláme). Všechny tři luky jsou na dlouhé vzdálenosti mimořádně vhodné, ale velkou roli hraje pozadí terče, psychika a komfortnost střeleckého postavení. Anička se nebyla schopná vyrovnat s malým prostorem na střelecké linii, velkou roli hrálo tmavé pozadí terče a sám terč byl tmavý. Navíc u něj foukalo. Rohovinový luk na slunci pracuje – to by tak nevadilo, ale vadí že střelec ani nevidí, ani neslyší zásah, takže není podle čeho dělat korekci. Navíc u terčů foukalo, což dělalo občas i stranové chyby. Já navíc neměl s sebou brýle, takže když jsem se dozvěděl kde najdu své číslo terče, došlo k záměně  s Turkem podobného jména a já odstřílel jeden terč ze špatné mety, čímž se mi osm zásahů nezapočetlo. Za terči číslo 8,9 a 10 nebyly zástěny, ale černé hliníkové bedny od osvětlovací techniky, takže kromě toho že nebyly vidět podstřely, lámaly se šípy a ty které nebyly zlámané před bednami byly zabodané v kabelech zde vedených. Což bylo úsměvné, neboť kvůli vznícení bylo třeba dvakrát přerušit střelbu. Jednoduše řečeno, náročnost jsme podcenili a do první šestnácky (soutěžilo 522 střelců) se ani jeden z nás nedostal.

Večer nás přátelé z Turecka vzali na večeři s tureckými specialitami na břehu Zlatého Rohu (záliv chránící Konstantinopol) s Adamem Karpowiczem, který je jedním z expertů  na turecké luky a celebritou.

Další den probíhala soutěž ve střelbě do dálky. Je to poměrně úmorná a málo zábavná záležitost kde hodně velkou roli hraje technologická převaha. Ale v Turecku má tradici a přikládají jí větší význam nežli soutěžím terčovým. Soutěž probíhala poměrně daleko od Istanbulu na slunečnicovém poli. Byly zde postaveny stany poskytující jakous, takous ochranu před úmorným sluncem.  Kategorie byly- přírodní hornbow unlimited (muži i ženy), Flight neomezený (muži a ženy) Flight ze siperem -vypouštěcí pomůcka umožňují střelbu kratšími šípy(muži i ženy)a flight do 50 lb (muži i ženy). Já střílel přírodní hornbow, Anna flight limited a Patrik flight unlimited.

Střelbě předcházela přísná kontrola. Komisi předsedal kamarád Sulejman Cem Donmez vyrábějící turecké luky. Bylo to nezbytné, protože v této disciplíně se asi nejvíce podvádí. Luky umělé maskované jako hornbow do soutěže přírodních luků nepustil (a pozná je) , stejně tak jako luky překračující nátahový limit. Překvapením bylo, že nepřipustil ani jiné, než flightové šípy. Je to obtížně pochopitelné, protože terčem je pole a běžné šípy jsou pro flight nevýhodné.  V pravidlech o tom nebyla zmínka. Nakonec jsem na tom vydělal, protože mi musel půjčit svoje, čímž jsem se ocitl dostřelem přes 400m opravdu blízko medaili. Jeden šíp se ztratil. Možná ještě přiletí. Anna si šípy také musela vypůjčit……což nebylo nezbytné, neboť Turci mezitím od pravidla upustili. Zato měřili nátahovou sílu podle délky šípu. Šípy natahovali  cca dva centimetry za madlo luku, čímž Anně naskočil nátah 51 lb a musela si vzít kratší šíp. …….Celý den na poli v úmorném vedru způsobil popáleniny, úžehy, paní v burce omdlela. V kategorii open zvítězil Adam Karpowicz dostřelem 508m. Jeden střelec proslulý svévolným přístupem k fair play byl opakovaně kontrolován, což bylo taky veselé

Ve středu jsme měli víceméně volno, takže nás vzal kamarád Kerem Ağacıkoğlu na prohlídku Istanbulu , oběd a večeři v asijské části města s plavbou přes Bospor. Zde byla kupodivu uvolněnější atmosféra než v Evropské části města, takže jsme si dokonce mohli dát pivo. Je to zajímavé, ale když člověk pije celý den na žízeň vodu, tak má pocit že se utopí.

Večer jsme procházeli na náměstím Taksim- tradičním místě demonstrací , kde právě probíhala demonstrace proti restrikcím, například stran pití piva.

Ve středu večer byly potmě finálové soutěže. Z 16 postoupilo 8, z těch 4 a ti se utkali o medaile za přítomnosti starosty, premiéra a syna současného prezidenta. V noci jsme naposledy poseděli s přáteli a využili toho, že o Ramadánu se podává snídaně už ve dvě hodiny.

Na letišti jsme nachodili 3.4 km při pokusu odbavit luky. Ačkoli jsme od Turkish Airlines obdrželi kód pro oversize , nebylo jednoduché vypátrat místo a způsob odbavení (ne všude se domluvíme anglicky) a nakonec jsme si za luky stejně museli připlatit 30E. Letadlo jsme stihli na poslední chvíli. Na přeletu hranic s ČR je sympatické, že díky barvě převládajících plodin je hranice vidět z letadla, což je takové domácké. Ještě že neprodukujeme kupříkladu bavlnu.

Ačkoli medaile nevezeme, ostudu jsme nedělali a umístili se slušně. Rovněž jsme utužili, či navázali vynikající vztahy s celým světem, což je asi důležitější. Děkujeme hostitelům za tuto příležitost.

Michal Sodja

 

 

 

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky: