Posted By Mysa on 27.6.2017

Mistrovství Světa ve 3D

Nakoukání na Italskou kultůru

 

Snad zahájení v Palazzo Vecchio ve Florencii, snad setrvačnost, snad jistota že budu mít tentokrát v ruce pravý a krásný hornbow a možná organizační erupce Petra Dleska který nám koupil na týden hrad v Chianti rozhodly, že jsem se přihlásil na MS ve 3D ve Florencii.

Italové udělali řadu věcí jinak a už jenom to nás mělo varovat. Bydlení jsme si zabukovali dlouho dopředu a přesné místo bylo zveřejněno až pak. Zase se bude jezdit 30km tam a zpátky.

Nová byla i nezbytnost platit okamžitě, takže turnaj byl za týden kompletně obsazen.

Jak se termín blížil, začalo to být ještě zajímavější. Italové si všimli, že mají na webu špatné datum a závod posunuli o den dopředu. My ovšem měli ubytování přesně na závod, čímž se nám o den prodloužila dovča v Itálii a vyvstal zajímavý problém kde strávit sobotní noc. Naštěstí i tohle Petr dokázal zařídit.

Pak začaly chodit zajímavé zprávy od pořadatele dílem komerčního rázu (chtěl peníze), dílem svědčící o osobitém přístupu k pořádání MS. Například se ukázalo, že Italové zapomněli zajistit parkovací kapacitu.

Jisté náznaky, že se bude jednat o nestandartní akci bylo možno pozorovat dopředu.

Za dobu kdy jsme v IFAA máme za sebou následující akce-

Francie EBHC- dva rauty zdarma, skvělé občerstvení na shromaždišti, desítky pořadatelů, skvostné zahájení…..Byl i banket pro předsedy, ale tam jsem nebyl, protože na něj se zvalo na sobotním briefingu kde jsem nebyl, protože se jelo autem v noci.

Maďarsko WBHC- občerstvení na začátku a na konci zdarma-nevím jaké, protože jsem byl v Tibetu

Rakousko EBHC- poprvé (prý v historii IFAA) se za raut na konci platí 20E, což se sice ukazuje jako vyhozené peníze, ale na Rakouské poměry ne až tak velké. Na shromaždišti množství vynikajících služeb a vše víceméně v dosahu pěšky, nebo stále jezdícím shuttlem. Skvostný banket pro předsedy s nakoukáním do dirndlu (taková polička na ňadra).

Itálie- Zahájení bez banketu, na závěr banket na prestižním místě za 35E . Ukazuje se, že  místo ceremoniálů a místo střelby jsou od sebe vzdálené nejméně 60 km , dle mapy po okreskách. Víc se nedá zjistit, informace jsou kusé.

Nakládám Milana Hladila a přesouváme se do Budějovic. Ráno vyrážíme s Itou jejím autem do Florencie. V cca pět ráno, abychom stihli registraci v sobotu a nemuseli se v neděli vracet do města. Já a Ita trochu mžouráme. Milanovi vstávání v pět nevadí- je zvyklý.

Cesta je trochu srandovní, protože Iveta má v pažoutu francouzskou navigaci. Ta jednak odmítá vzít na vědomí vývoj rakouské dálniční sítě za posledních 20 let a jednak lpí na cestě přes Graz a Benátky. My chceme přes Brener. Celou cestu vydává nesmyslné pokyny. Před Brenerem se stroj uráží a vstupuje do stávky. Mapu Itálie nemá.

No nic. Florencii najde každý. Místo registrace si pamatuji z mapy a orientujeme se podle Brunelleschiho kupole. Rituál předávky zbraní známe a můj luk od Lukáše Novotného s libráží někde mezi 80 a 90 librami vyvolává pozdvižení. Vzápětí prochází kontrolou bez problémů střelec s laminátovým jezdeckým lukem a FF tětivou.

Přesouváme se ubytovat což zvládáme s Milanovým mobilem a intuicí víceméně snadno. Navigace v autě je naprd, protože nic z toho co známe tam nejde vložit. Po Via Pumpa (na 800 metrech je 15 benzínek) opouštíme Florencii a po trase Impruneta, Strada in Chianti, 2x kolem rolníka, Mugnana, Chiochio, Strada, Chiochio, Via Mugnana a Chiochio snadno nacházíme hrad.

Ita jde bydlet do věže hradu s holkama, já s Milanem si zabíráme komnatu v přízemí a hajdy do bazénu. Chiméra zajistila sudy s pivem, což je asi vhodnější než jiné alkoholické a osvěžující nápoje.

Hrad leží na úbočí hory pod kostelem San Donato in Mugnana v prasečím údolí. Je tam strašných kanců a jsou vidět i přes den. Hradní pán loudí ať je trochu vystřílíme. Bohužel se to nesmí a také nemáme lovecké šípy. Přes údolí je další hrad Castello di Sezzate.

Artróza mě kroutí že skoro nemůžu chodit. Máme s sebou ortopeda a anestezioložku kteří dělají koncilium jestli mě řezat, nebo zfetovat.

U registrace jsem si přečetl že briefing delegátů je v neděli dopoledne. Bývá v sobotu večer a takhle mi vyvstává opruz přepravit se ráno 30km do Florencie a tam se smažit celý den. Snad tam někdo pojede.

Jede Dušan, ale brzy ráno, aby si užil Florencii. Program: 11 hodin briefing delegátů, 16 hodin briefing generální, 18.30 průvod od Santa Maria de la Fiore k Palazzo Vecchio.

Čas čekání na briefing trávím pomáháním českým střelcům s registrací. Nová je i povinnost znát své registrační číslo.

Briefing stíhám jentaktak, protože nikdo z pořadatelů neví, kde je. Nakonec to najdu svým holubím instinktem. Zaplaťpámbu je trochu zpožděný. Pořadatel byl požádán o vodu. Šli jí shánět. Jinak vedro jako v peci, ale na registračním místě není k sehnání nic. Dva minimalistické Italské stánky s lukostřeleckými koženými doplňky a jeden s upomínkovými předměty na WBHC. 30E za bavlněné tričko? Za to jsem schopen koupit zimní bundu. Akci dostal za úkol zrealizovat místní klub Compagnia Arcieri della Concordia, který dostal nápad dělat MS v počtu 21 lidí, co nejvíc dostat a co nejméně utratit.

Na briefingu se dozvídám že je absolutní zákaz kouření-sucho- , že koupili málo vody, tak ať si raději nosíme vlastní a že jsou tři parkoviště a na Ricavo je naprosto vyloučené jezdit autem. (Italové můžou). Dopravu budou zajišťovat autobusy.

Už začínám tušit že briefing ve 4 je ztráta času a koho potkám, tomu to říkám.

Ten briefing v16.00 jsem měl dělat já, ale nikdo mi to neřekl. Kdo jel do Florencie, připadal si trochu jako blbec.

V poledne vyrážíme s doktorem Szelem(dříve Sovou) , Arnim a Kačkou Kučovou nakoukávat na Firenze. Kopeček zmrzliny tam stojí jak flaška slušného vína.

Před Signorií nacházíme další Čechy. Ještě vlezeme do gotického kostela Santa Maria del Fiore na kterém je zajímavé, že ačkoli je gotický, má jednu z největších kupolí  kterou stavěl zlatník (ne architekt) Brunelescchi. Italská gotika je od  německé a francouzské  značně odlišná. V původním návrhu je zakázána jakákoli zdobnost uvnitř chrámu a opravdu je vnitřek poměrně prázdný a na rozdíl od francouzské gotiky která povznáší, tady vás hmota drtí. Veškerá zdobnost je ve venkovním barevném obložení a sochařské výzdobě.  Uvnitř upozorňuji na portrét Danta Alighieriho. Fresky uvnitř kupule od Vasariho byly několik set let považovány za vandalismus. Ostatně není na nich jediný lukostřelec. Na výzdobě , a hlavně na výzdobě a dveřích sousedního Baptisteria pracoval například Ghiberti a jeho žák, jakýsi Donatello.

 

Na věž od Giotta nelezem- chtějí za to 15E. Zato lezem do kavárničky kterou provozuje Albánec Gorgy který se nás pokouší marně omámit grapou a pak nechce peníze, že nás má rád. Dost se v tom od Italů liší.

Zahájení- Najednou se zjevili bubeníci a vlajkonoši se znaky Medicci a vyrážejí na náměstí Signorie. Hostesky nikde, pořadatelé nikde……aha- tamhle je svazek vlajek. Dvě Italky drží krabici s překližkovými cedulemi a svazek vlajek. Nakonec nacházíme ty svoje a v chaotickém chuchvalci jdeme před Palazzo Vecchio. Tam je chvíli vlajková show, pak tam nějaká Italka kvílí popinu a nějaký pán asi pět minut hovoří. Pak se to rozprchne. Asi aby nás nechytili policajti. Působí to dojmem spíše punku než slávy povolené radnicí.

Ráno se pokoušíme naskládat do aut. Vstává se před pátou, protože Milan je na to zvyklý a chce se rozstřílet. Taky nevíme jak dlouho trvá cesta.Iveta nemá navigaci (respektive má uraženou francouzskou), takže se držíme auta mířícího na San Donnato in Puggio , které už je na mapce pořadatele. Castellinu najdeme poměrně snadno intuicí a i parkoviště. Nikde žádné shromaždiště, pořadatel nemluví anglicky. No nic jdeme po prašné cestě dle logického klíče a dýcháme prach od Italských vozů . Inostránci tam autem nesmí. Já a Kibe jsme správně, Ita se dozvídá, že odsud se na svůj okruh nedostane. Musí na parkoviště dvě. To nebude sranda, protože polňačka je jednopruhá, dvě auta se vedle sebe nevejdou a na parkoviště 1 jede jedno auto za druhým.

Mám kliku- na rozpisu se nacházím. Rozstřelová loučka je dole pod kopcem u parkoviště a když vidím ten masakr a šípy hopsající po šutrech, raději netrénuji.

Konečně se něco děje. Mohutná Němka Suse řve a něco organizuje……aha- Italové zapomněli zajistit doprovod pro dětské skupiny.

Začíná být jasné, že je něco jinak a jak se začíná blížit začátek turnaje, střelci jdou raději po vlastní ose. Závodčí nejsou. Italové musejí jezdit autem sem a tam a nemají lidi. Problém je, že všechny okruhy jsou značeny modře.

Nestandartně jdu střílet Standart round na dva šípy. Pro mě úplně nejblbější sestava na začátek.

Pro vysvětlení sestavy IFAA.  První dva dny se střílí „neznačená zvířata“. Na každý terč má střelec tři pokusy. Bodová hodnota s počtem pokusů klesá a zásahová zóna je jenom jedna. Tzn zvíře, komora. Mezi lepšími střelci jsou bodové rozdíly poměrně malé a člověk si může zvyknout na specifické podmínky turnaje

třetí den se střílí Stadart 3D, tedy dva šípy na každý terč. Bodové hodnoty se sčítají a komora má dvě zóny. Poslední den se střílí hunter- jeden šíp na každý terč. To je nejrychlejší sestava. Její výhodou je, že tak ve dvě odpoledne má pořadatel v rukou všechny výsledky a může připravit vyhodnocení. Pokud se poslední den střílí jiná sestava, nedejbože Standart, může se taky skončit v pět, protože IFAA nemá časové limity na metě

Nacházím svou metu. Mám štěstí. Schází se nás o jednoho méně. Jsem kapitán. Troubení auta….tak jdeme na to. „good luck“. Když v tom…….zase troubení auta…..aha. Jsme přímo nad parkovištěm a Ital když jede, tak troubí. Je devět pět, jdeme střílet. „good luck again“. Přichází chlapík o holi a vede šestého střelce.

Je to Roger z Wallesu. Už oběhl dva okruhy , je červený jak zákaz vjezdu a omlouvá se, že je na MS poprvé a nezná zvyklosti. Uklidňuji ho, že poprvé to bude asi až příště. V klidu se vydýchává a dává 2x out.

Pak je několik terčů v duchu nám známých „výzev“ z Posázaví. Pokud mineš, máš po šípu. Nemíjím, ale na posledním terči před kuřárnou mi exploduje šíp po cestě k terči. To hoši ještě neviděli a 90 liber mám asi jenom já.

Kouření, voda……

Pak je úsek který pracovně nazývám Serengeti. Očividně tu žijí dikobrazi, ale i štíři. Vedro jako v peci, stín je vzácný. Hornbow začíná nadstřelovat a já začínám dávat outy. Blbé je, že jsme došli děti. Tempo klesá. 6 terčů trvá 2 hodiny 20 minut. Dětské doprovody jsou nestřelečtí dobrovolníci z řad rodičů. Děti si chodí pro šípy samy, zapisují, zůstávají za nimi batůžky, luky i boty. Za jiných okolností by to byla legrace.

A legrace se dostavuje. Prvním šípem vyvlékám šneka z roksorů a posílám ho do křoví. Německý druhý zapisovač soudí, že k terči by se nemělo chodit. Smích. Trefuji šneka v křoví. Nastupuje Němec. Nevidí terč. Radím mu ať si sežene kapitána střelnice . Smích. Jako kapitán rozhoduji, že se šnek vrátí do pozice. Skupina je skvělá, ale výsledek mizerný. Posílá mne mezi Vogony v půlce startovního pole. To se už dotáhnout nedá. Luk střílí skvěle, ale odpoledne zgumovatí a je nevyzpytatelný.

Na zlomeniny nejhorší den.

S Kibem jdeme na silnici ať pro nás Ita nemusí jezdit.

Bazén, večírek.

Ráno se vstává před pátou. Milan je na to zvyklý a vezeme Arniho, který se chce rozstřílet plus Mišáka a Lenku Madurkayovi, kteří se nemají jak dostat na Ricavo. Ita má volno. Díky mojí holubí intuici nacházíme nejen San Donato, ale i vysazujeme Madurkají famílii na Punto Panoramico, což se nesmí. Naproti dělá totéž Dušan Provazník pod dozorem karabiníka.

Hunter. Na 1 šíp. Už luk trošku znám a ujíždím skupině o 150 bodů. Střílejí skvěle, ale protože závod je rychlý, nestačí luk změknout a přeci jenom… je to Saluki.

Ignoruji pokyny pořadatele a jdu po cestě lesem na druhé parkoviště- je to asi dvě minuty pěšky- aby pro mě kluci nemuseli tou děsivou jednosměrkou. Prohlížím si, kde budu zítra střílet. Kamenitá rozstřelová loučka, stan na ukrytí pořadatele a odhození bodovaček, lahvičky s vodou. Vzpomínám na Francouzské základny.

Jdeme se podívat na etruské hroby a na nákup. Lenka dostřílela, takže jí vyzvedáváme na Punto Panoramico. Bazén, večírek.

Vstávám před pátou, protože Milan je zvyklý a chce si pustit pár šípů. Už jdu rovnou na metu, kde si tři hodiny čtu knížku v hamace. Mám ucpaný nos a kašlu. Klimošky, průvany, rozdíly teplot…..To si Milan užije. S ucpaným nosem zpravidla chrápu.

UAR1- tři šípy.Výsledek víceméně normální. Trať je v lese, takže konec není tak tragický. Italové na trati normálně kouří. Skupina střílí dost podobně. Sice mám nejlepší nástřel, ale nijak výrazně. Tady jsou rozdíly menší.

Bazén, večírek.

Vstávám před pátou, protože Milan je zvyklý a chce si pustit pár šípů.

Jdu rovnou na metu a beru si hamaku. Tři hodiny si čtu

UAR2- – trochu horší výsledek, protože půlka trati je v otevřené krajině a kromě měkkého luku se mi začínají odlepovat hroty. Ale to už vím, že na bedně nebudu. Skupina skvělá. Všechny terče znám dopředu, protože Italové nepřepichují kolíky

 

Dostříleno. Bazén , večírek. Zítra mám volno. Už se těším, jak pojedu s Pavlem na výlet do Voltery. Etruské město proslulé alabastrovými řezbami. Vím o něm skoro všechno.

Vstávám před pátou. Milan je zvyklý a potřebuje si pustit pár šípů.

Nejedu nikam- je potřeba hlídat štěňátko Čárlího. Takže spím u bazénu, Čárlí pod bydlíkem. V poledne Čárlího vyvleču a položím do misky se žrádlem, aby neumřel. Objevuje se hradní pán a na můj pokyn doplňuje zásoby vína.

Auta se závodníky přijíždějí poměrně pozdě, protože Italům nedošlo, že HU se střílí poslední den proto, že je rychle hotový a mají čas připravit výsledky. Asi to mají nějak vymyšlené.

Jedu s Kibem do Imprunety koupit amforu kterou mám za úkol dovést na Roblín na dekoraci petanquového hřiště. Vracíme se jentaktak abychom stihli slavnostní ceremoniál ve Florencii. K mému překvapení skoro celá výprava s výjimkou medailistů a jejich rodinných příslušníků chlemtá pivo a nikam se nechystá. Rychle jim udělám bramboračku, řeknu jim, co si o nich myslím a hajdy do Florencie.

Zaparkovat není jednoduché protože nedaleko probíhá koncert skupiny Arrowsmith.

 

U vchodu je trošku zmatek, protože Italové nechtějí dovnitř pouštět nikoho bez vstupenky na banket a nedošlo jim, že banket je součást vyhlašování a lístky na něj si koupilo asi 200 lidí. Mě by z toho vyplynulo, že 1400 lidí se na banket nechystá a tím pádem by byl sice banket, ale ne výhlášení. Zaplaťpámbu intimitadore české výpravy , světem otřelý Lojza, donáší několik lahví vína a kartón vody, které koupila obětavá Ita. Nůž a vývrtku mám já. Po vypití vody dělám z lahviček kelímky. Jiné občerstvení na nádvoří konventu Santa Maria Novella není a piknikové stoly zejí prázdnotou. Sedáme si pod miniaturním podiem na zem. Je tam praktikábl, stoleček a dva svazky vlajek které neustále padají. Veškerý pořadatelský sbor 21 lidí se zabývá stavěním vlajek. Váne je zase schazuje.  S Lojzou si tipujeme, jak dlouho jim bude trvat než jim dojde že to spadne vždycky. Nakonec se jako méně vytrvalý ukáže vítr.

Dvě a půl hodiny po plánovaném začátku začínají Francouzi bučet, Holanďané křičí „Idiots“, německého diabetika odváží sanitka. Uposlechl pokyn, nic si nedonesl k jídlu a pití a na banketu nic nedostal.

Asi deset minut ještě nic, pak konečně dostává Steven výsledky. Nejsou stupně vítězů, medaile nemají navázané stužky, na dekorované není vidět.

Začíná se smrákat a Steven nevidí na výsledky. Italové zapomněli zajistit světlo. Berou ho od banketových stolků. Stejně tam nikdo nesedí, protože by neviděl vyhlašování.

Toho si všímají číšníci a plní jídlem banketové stolky. Není na ně vidět, takže po hodině zase studená jídla odnášejí.

S Arnim vyrábíme improvizované stupně vítězů. Arni má židli, Dušan Binder má mě, Ital má prd.

Jak dopadla moje kategorie netuším. Tištěné výsledky nejsou a na její vyhlašování už tam asi nikdo není.

Jinak mají Češi medailí požehnaně. Neskutečný je žák Repák trénovaný Syslem, který nastřílel s LB několik světových rekordů.

Ráno vstáváme před pátou. Milan je zvyklý……….Jako nejsvěžejší sedám za volant. Do Prahy na jeden zátah. Verona-Brener řídí Ita abych mohl koukat na hrady.

 

Categories: Aktuality, Články
Štítky: